Duel skončil 2:2 po prodloužení a čeští fotbalisté selhali v závěrečném penaltovém rozstřelu.
"Zase jsme začali laxně, jak v prvním, tak ve druhém poločase. Dostali jsme rychle gól, zapnuli jsme, vyrovnali a zjistili, že se s nimi dá hrát. Dostávali jsme se do šancí a kdybychom do devadesáté minuty dali druhou branku, byl klid," ohlíží se Vošahlík za nešťastným vyřazením.
V osmifinálovém zápase jste jeden gól dal, na další přihrál, proměnil penaltu a jednomu téměř jistému gólu jste zabránil. Co vás jako útočníka přivedlo k vlastní brankové čáře?
To bylo po přímém kopu, míč se odrazil od zdi, pak brankář Vaclík vyběhl proti centru zprava, míč šel ale přes něj do brány. Asi jsem to odkoukal od jabloneckých spoluhráčů. Pavlík a Zábojník to podobně jako já zachraňovali v lize.
Den před zápasem jste penalty trénovali a téměř všichni jste ji proměňovali. Jenže v zápase pak tři hráči ztroskotali. Zato udělal to, co na tréninku: panenkovský dloubák. To nemáte nervy?
Už před zápasem jsem věděl, že když budou penalty, tak to kopnu přesně takhle. Sledoval jsem gólmana, a když vždycky skočil do strany, bylo mi jasné, že ten dloubák sbaštit musí.
Nestačilo spoluhráčům v závěru rozstřelu poradit, aby vás napodobili?
To nejde. Každý má svou hlavu, někdo to kope vlevo, jiný vpravo a gólman tam třikrát byl. To se nedá nic dělat
Vypadnout na mistrovství světa na penalty, to asi hodně bolí.
Pochopitelně. Asi nám bude nějaký čas trvat, než se z toho vzpamatujeme. Sehráli jsme nádherný zápas, vypadli se silným Maďarskem, tak doufám, že se na nás nikdo zlobit nebude.
Moc dlouho ale truchlit nejde. Vždyť většinu hráčů dvacítky čeká už v listopadu kvalifikace jedenadvacítek v Severním Irsku. A probojovat se na evropský šampionát do 21 let, to by mohla být jistá satisfakce za nynější osmifinálové vyřazení.
Něco na tom je. Tohle mužstvo je silné a i tady to dokázalo. Vždyť jsem vlastně ani jednou neprohráli. Přesto letíme domů.
