Co hraje ve Spartě, ještě nikdy nebyl Poborský v zápise pod čárou, tedy mezi náhradníky.
Když nenastoupil, mělo to vždycky jen dva důvody: byl zraněný, nebo měl trest.
Za tři roky se to mockrát nestalo. V české nejvyšší soutěži vynechal deset ligových zápasů, dvakrát stál v Lize mistrů.
Až v sobotu proti Jihlavě seděl poprvé ve Spartě na lavičce. Bylo to snad kvůli jeho špatné formě?
"Udělal jsem to z různých důvodů. A jedním z nich byl jeho náročný program," vysvětloval sparťanský kouč Jaroslav Hřebík.
"Mám z toho smíšené pocity," řekl však Poborský. "Ale trenérovo rozhodnutí jsem musel akceptovat."
Po utkání s Jihlavou vypadal naštvaně. "Neznám hráče, který by rád seděl na lavičce. A já výjimkou nejsem."
Třiatřicetiletý záložník během minulého týdne odehrál za národní mužstvo dva těžké zápasy v Rumunsku a proti Arménii. "Proti ní národní mužstvo táhl on. Vydal ze sebe hodně," řekl Hřebík.
Když ráno před zápasem s Jihlavou oznamoval sestavu, Poborského jméno nečetl. Bylo to překvapení i pro ostatní hráče.
Před zápasem při rozcvičení si Poborský přihrával s Perglem, dalším náhradníkem, na sobě měl šusťákovou bundu.
Při utkání se pak pětapadesát minut díval na trápení spoluhráčů. Když už přešlapoval svlečený do dresu u půlící čáry a chystal se do hry, Zelenka dal zrovna první gól.
Pak šel na hřiště a za sedmnáct minut vymyslel druhý gól. "Moc nám pomohl, když nastoupil," řekl Zelenka, střelec obou branek.
Kromě gólové přihrávky měl Poborský několik dalších světlých momentů. Představil se v mnohem lepší formě, než v posledních zápasech za Spartu nebo v kvalifikaci v Rumunsku. "Už proti Arménii jsem se cítil dobře. Snad jsem na to navázal."
Na otázku, jestli ho rozhodnutí trenéra zdravě naštvalo a proto mu chtěl dokázat, že měl hrát od začátku, odpověděl jen: "Ne, to ne."
