Takové zápasy bývaly ve Štruncových sadech k vidění během prvních mistrovských sezon, kdy soupeři už na dálnici u Ejpovic věděli, že prostě minimálně dva góly inkasují.
A teď se přesuneme do současnosti.
Tři zápasy bez vstřelené branky, navíc proti protivníkům, proti kterým by se to týmu plzeňského kalibru s mistrovskými ambicemi stávat nemělo.
Zlín, České Budějovice a naposledy Karviná, které Západočeši v sobotu po nemastném výkonu podlehli doma 0:1.
Tehdy na jaře byl kouč Adrian Guľa, který na přelomu roku převzal znuděný a nezábavný tým po Pavlu Vrbovi, rázem za boha. Vždyť mužstvo hrálo skvěle, on sám si svou lidskostí získal veřejnost a zdálo se, že Plzeň míří k lepším zítřkům. Na západě znovu měli titulové naděje.
„Vidíte, to je fotbal. I velkým hráčům a klubům se takové věci můžou stát. Stalo se to i Realu Madrid, i v tom je ta krása fotbalu,“ vykládal kouč Guľa teď v sobotu stále poměrně klidně na pozápasové tiskové konferenci.
Jedna remíza, dvě porážky, čtvrté místo a nebezpečně se vzdalující přední příčky. Tohle je ta „nová“ Plzeň? Z atraktivně hrajícího celku, který na přelomu jara a léta bavil, je rázem fádní parta. Třeba kapitán Brabec odnesl slabší výsledky posazením na lavičku. Jenže se nedá říct, že by Plzeň měla problém jen v ofenzivě, defenzivě, středu pole...
Spojené nádoby. Z deseti ligových duelů udržela Viktoria nulu pouze dvakrát, a to v zápasech, ze kterých nakonec brala jen bod. O střeleckém trápení už řeč byla.
V týmu není momentálně nikdo, kdo by vzal zodpovědnost na sebe. Záloha rázem postrádá kreativitu, útočníci střeleckou potenci a nejlepším hráčem už obvykle bývá mnohokrát odepisovaný raubíř Limberský.
Jenže co dál? Je na čase upustit od oslavovaného projektu se slovenskými odborníky, kteří do plzeňského fungování přivedli technologie a podrobné rozbory? Nebo je lepší srovnat se s vysokým odstupným, které by plzeňskou kasu postrádající odměny z evropských pohárů pořádně bolelo?
Zatím se zdá, že si v Plzni pořádně nepřiznali, že mají problém. Na tiskovkách padají stále omílané fráze o dlouhodobém procesu, z hráčů nečiší bojovnost. Spíš zmar a únava z neustálého opakování stejných chyb.
 |
Není ani moc kam sáhnout, chybějí alternativy. Letní posila Hybš si kvůli zranění ještě za Plzeň nezahrála ani soutěžní minutu. A co je třeba s takovým Kašou?
Mužstvo potřebuje co nejrychleji získat zpět svého vítězného ducha, dostat se na vlnu. Protože takhle to nemusí dobře dopadnout. Pro nikoho.
