Má za sebou premiéru v českém týmu, kterou si odbyl ve Walesu, zatímco Slovácko zvládlo bitvu s Hradcem Králové a těší se na květnové finále se Spartou.
„Když bylo semifinále, akorát nám začínal reprezentační trénink. Kluci z realizačního týmu mi sdělovali aktuální stav. Když jsme vedli, o výsledek už jsem se nebál,“ pousmál se 27letý Jurečka. „Mají ode mě obrovský respekt, že to zvládli.“
Jaký byl váš reprezentační debut?
Strašně krásný. Už ve Švédsku, kde jsem byl na lavičce, to byl před 50 tisíci diváky nezapomenutelný zážitek. Tím, že se nám nepodařilo postoupit a ve Walesu jsme hráli jen přátelák, byla atmosféra o něco horší, ale pro mě to byla neskutečná zkušenost. Je to motivace do další práce. Jsem rád, že jsem si mohl za reprezentaci zahrát, a budu pokračovat tak, abych do ní ještě nakoukl.
Takže jste si splnil dětský sen?
Dá se říct, že ano. Snem každého fotbalisty je hrát za svou zemi, ve které vyrůstal, a s hráči, které sleduje od narození. Jsem šťastný.
Čekal jste vůbec nominaci?
Když se vám daří, tak ji v hlavě trošku máte. Když se daří týmu, vychází z toho jednotlivci. Strašně mi pomohlo, že útočníci, kteří už nastupovali v reprezentaci nebo hrají ve větších klubech, byli zranění. Všechno si sedlo, měl jsem štěstí. Bez něj to nejde.
Ve Walesu jste odehrál druhý poločas. Jaký pro vás byl?
Jsem rád za každou šanci, kterou dostanu. Myslím si, že poločas nebyl optimální. Wales nás zatlačil. Bylo tam hodně nakopávaných balonů, až do 70. minuty jsem se nepotkal s míčem. Takže to bylo takové hořkosladké.
Znal jste některé hráče?
Víc jen Petráška, se kterým jsem hrál v Kolíně. Je to shoda náhod, že po nějakých čtyřech pěti letech jsme se potkali v nároďáku. Další kluky jsem znal spíše z trávníků. Parta byla dobrá, všichni tahají za jeden provaz. Kabina mě přijala fajn, cítil jsem se tam dobře.
Tušíte, jestli byste se mohl v národním týmu objevit znovu?
To ukáže čas. Soustředím se na ligu, do konce máme devět kol. K tomu finále poháru, které nás čeká doma. Těším se. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Finále bude pro Slovácko velká událost, proti Spartě nastoupíte v domácím prostředí. Nebudete pod tlakem?
Nejdeme do finále jako favorité. Domácí prostředí sice hovoří pro nás, nicméně organizace nebude na Slovácku, ale na fotbalové asociaci. Nebude to úplně domácí stadion, v hledišti to bude padesát na padesát. Ale na hřiště jsme zvyklí, to může být naše výhoda.
O Velikonocích se představíte na Spartě. Půjde o generálku na finále poháru?
Liga a pohár jsou odlišné světy. V poháru může vyhrát i David nad Goliášem. Je nevyzpytatelný.
Finále se hraje 4. května. Jak bude těžké soustředit se na zbytek základní části a následně na nadstavbu?
Nemůžeme si dát do hlavy, že nás zajímá už jen speciální utkání. Chceme v lize uhrát co nejlepší výsledky a zůstat v kontaktu s čelem tabulky. Musíme se soustředit na každý zápas, nemůžeme ztratit koncentraci. To by se nám pak vymstilo.
Jaký je tedy váš cíl pro zbytek ligy?
Mým osobním cílem je překonat minulou sezonu, kdy jsme uhráli 63 bodů (Slovácko má 50 bodů). Pokud bychom se k tomu přiblížili, nebo to překonali, budu za sebe spokojený.
 |
Do konce základní části sehrajete ještě čtyři utkání, třikrát přitom nastoupíte doma. Pomůže vám to?
Může to tak být. Únavu z cestování neodbouráte ze dne na den.
Sérii začnete v sobotu proti Olomouci. Co na ni bude platit?
U nich jsme dokázali vyhrát a čekám, že tento zápas se bude hrát ve stejném nasazení a bojovnosti. Nastoupíme doma a povinnost velí získat tři body. Bude to ale tvrdá práce.
Poslední výsledky ale naznačují, že Slovácko opět našlo formu, kterou na podzim udivovalo všechny fotbalové příznivce. Souhlasíte?
Myslím, že jsme ve starých kolejích. Nepodařilo se nám soustředění, na to jsme chtěli zapomenout. Věděli jsme, že je to o dvou třech dobrých výsledcích. Mužstvo zná vítěznou vlnu. Uvidíme, jak to bude pokračovat.
