Zatím posledním přírůstkem do rodiny byl včerejší přestup útočníka Pavla Malcharka, který na západě Čech podepsal tříletou smlouvu. „Ani to pro mě nebude cizí prostředí. Znám snad polovinu mančaftu,“ poznamenal dvacetiletý mladík.
Jako první přišel do plzeňské Viktorie 1. září 2006 trenér Stanislav Levý. Za tři týdny už v dresu stejného klubu debutoval útočník Vladimír Malár. A v zimní pauze přibyla další tři jména.
Nejprve přišel na hostování z Jablonce záložník Milan Petržela, vzápětí se na přestupu ze Slovácka do Plzně domluvil maďarský středopolař Ferenc Róth a čtyřlístek slováckých posil včera uzavřel Malcharek. „Je to příjemné, znovu se s klukama sejít v jednom týmu. Každý hráč, kterého znám, je jen vítaný,“ zaradoval se Petržela.
Společenství slováckých hráčů drží při sobě. Když se Malár na začátku ledna o příchodu dvou prvních kamarádů dozvěděl, nabídl jim dočasně ubytování ve svém bytě. „Teď, když přišel Malchy, abychom si snad koupili nějakou velkou vilu, do které se všichni vlezeme,“ zažertoval 23letý Petržela.
Bývalí fotbalisté Slovácka přinesli do plzeňské šatny spoustu humoru. „Dobře jsem třeba uvedl v novém klubu Feriho Rótha,“ vzpomíná Petržela na nedávné představení maďarského záložníka, který teprve začíná se studiem češtiny. „Klukům v kabině jsem řekl, že je s ním sranda a výborně zvládá sprostá slovíčka.“
Průvodcem po městě piva se stal pro nové hráče Vladimír Malár. I když nedostával v závěru podzimu v Plzni tolik příležitostí, nemůže si nové působiště vynachválit.
„Překvapilo mě, na jak vysoké úrovni klub funguje,“ přiznal třicetiletý ofenzivní hráč. „Viktorka má třeba svoji internetovou televizi, která o každé novince v klubu hned informuje.“
Stabilní klub se mu jen těžko srovnává se Slováckem, které v posledních letech výrazně strádá a letos mu vážně hrozí sestup do druhé ligy. „Když se ale s plzeňskými spoluhráči bavím, tak všichni chválí stadion v Uherském Hradišti a tamní fanoušky. Tomu se těžko konkuruje,“ reaguje Malár okamžitě.
Potíže mu dělá jen návrat domů do vesničky Hrušky u Břeclavi. „Je to z ruky, i když celou cestu jedu po dálnici,“ podotkl Malár, který se ale při dotazu na dobu jízdy jen potutelně usmíval.
Malcharek neváhal. Plzeň je zabezpečený klub
Nejistou budoucnost Slovácka za místo v ambiciózní Plzni vyměnil fotbalový útočník Pavel Malcharek. V novém klubu, kam včera přestoupil, se navíc setká se třemi nedávnými spoluhráči. A především, do Plzně si jej vybral trenér Stanislav Levý, který Malcharka loni ve Slovácku vedl.
„Jsem moc rád, že se přestup povedl. Trenér Levý je z mého pohledu ten nejlepší trenér, jakého jsem měl. To, že je v Plzni, je určitě velké plus.“ pochvaloval si dvacetiletý Malcharek.
Měl jste víc nabídek?
Zájemci možná ještě nějací byli, ale jenom Plzeň mi předložila konkrétní nabídku. Proto jsem neváhal.
Co vás přesvědčilo ke změně dresu?
Jdu do lepšího klubu, který je zabezpečený. Navíc je v Plzni mladý tým. Myslím si, že tam budu mít větší perspektivu.
Lákali vás do Plzně i tři bývalí spoluhráči?
Znám tam víc kluků, než jen Láďu, Milánka a Feriho. Skoro polovinu mančaftu. Nejdu do příliš nového prostředí. Ale kluci mě v minulých dnech lanařili, tomu nešlo odolat. (rozesměje se)
I když vede Plzeň trenér Levý, kterého znáte ze Slovácka, moc příležitostí jste pod ním loni nedostal. V základní sestavě jste nastoupil jen čtyřikrát. Nemáte z toho obavy?
Byly sice jenom čtyři starty, ale pokaždé jsem do zápasu na nějakou dobu nastoupil. V týmu byli Thomas Sowunmi a Milan Ivana, velká konkurence v útoku.
Jaké vzpomínky ve vás zůstanou po rok a půl dlouhém angažmá ve Slovácku?
V Hradišti jsem si rychle zvykl, líbilo se mi tady. Byl to můj druhý domov. Měli jsme skvělé fanoušky, výborné hráče. Budu vzpomínat...
Jen výsledky chyběly, celou dobu jste se zachraňovali.
To jediné mě mrzí. A vůbec situace, v jaké se teď slovácký fotbal nachází. Doufám, že se něco stane a Slovácko se v lize zachrání. Naděje stále žije.
