Zrovna když se z brněnské šatny ozýval vítězný pokřik, domácí bek Vlastimil Vidlička povídal: "My si hned po zápase v kabině dokázali, že jsme jeden tým a že budeme dál táhnout za jeden provaz."
Jak jste si to dokázali?
Okamžitě jsme si řekli: Hlavu nahoru, prostě to přišlo, jedeme dál. Není nad čím přemýšlet, ve čtvrtek je další kolo, pak v neděli. Musíme ukázat, že jsme silnýmančaft, oklepat se a zvednout. Tím to haslo.
Byl smutek přesto velký?
Spíš naštvanost, ale pak si všichni stoupli a každý řekl své. Povzbudili jsme se, aby to příště vypadalo jinak. Prohráli jsme bitvu, ne válku.
A proč ta bitva nevyšla?
Nedali jsme gól. Šance jsme měli, ač jsme soupeře nepřehráli kombinačně. Pak jsme neuhlídali jednu standardku. Polách je kopal dobře celou dobu, mají vysoké hráče. Přesto jsme ten roh měli uhrát.
Trápila vás vysoká obrana Brna?
Mají pět dvoumetrových chlapů, je těžké se prosadit. Musíme míč dostat dřív do lajny a centrovat, než se obrana zformuje. Jak ty stožáry už stojí, je to složité. Hráli chytře, mě a Verbíře si na pravé straně pohlídali. Dávali jsme méně centrů než obvykle.
Sparta před vaším výkopem šla do čela ligy. Ovlivnilo vás to?
Ani jsme se nedívali. Jen jsme věděli, že po poločase vede 2:0, hraje přesilovku a už si to pohlídá. Nedá se nic dělat, ještě je 10 kol.
