"Rozhodnout se má v příštích týdnech, ale i kdybych teď ve Spartě skončil nadobro, sparťanem zůstanu navždycky," ujistil jednoho z tazatelů.
Během víc než dvouhodinového povídání se zachmuřil jen jednou. "Oni mi s tím snad nikdy nedají pokoj," ulevil si při otázce - Ahoj Honzo, kolik nožiček uděláš, už vím. A kolik uděláš piv? Stále máš formu? Bergrova odpověď pak zněla: "Skleničku piva po vepřové s knedlíkem a zelím si dám. Jinak nepiju."
Když uznal za vhodné, odpovídal zeširoka, někdy mu naopak stačilo jediné slovo. Jako třeba při dotazu, jestli si dovede představit své trenérské působení ve Slavii. "Nedovedu," vypálil lakonickou odpověď.
A jakou sparťanskou sestavu by poslal na hřiště, kdyby se měl vžít do role letenského kouče? Kouba - Hochmeister, Novotný, Dosoudil, Grygera - Poborský, Jarošík, Zelenka, Sionko - Jun, Pospíšil.
Od prvního dorostu se musel poroučet
Nezapomenutelný fotbalista Jan Berger, všeobecně uznávaná sparťanská legenda, nemá v současné době ve svém milovaném klubu na růžích ustláno. Zatímco na podzim v devětadevadesátém, když se po třinácti letech vracel ze Švýcarska, ho sparťanské vedení vítalo jako člověka letenskému klubu bezmezně oddaného, začátkem letošního prosince dostal vyhazov od prvního dorostu.
"Že prý nejsem dostatečně komunikativní, vysvětlil mi klubový generální ředitel Miroslav Pelta," poznamenal Berger s trpkým úsměvem.
Všechno nasvědčuje tomu, že Berger se pro sparťanské klubové vedení stal nepohodlným člověkem. Nebere si totiž servítky a když se mu něco na Letné nepozdává, nazývá nešvary pravými jmény. Stýská se mu po klubové pohodě, kdy jeden mohl říci před druhým cokoli, aniž se musel bát intrik a hněvu vrchnosti.
V červnu 1999 absolvoval trenérsko-manažerský kurs a získal diplom s licencí UEFA, tedy nejvyšší trenérské vzdělání. "Po červnové promoci jsem se ještě vrátil do Curychu, ale říkal jsem si, proč si neudělat trenérské jméno doma. A najednou se nabídka naskytla, navíc pro mě až neskutečná, protože byla ze Sparty," vzpomíná sedmačtyřicetiletý Berger.
Za poslední tři roky dělal na Letné asistenta trenéra u tehdy třetiligového sparťanského béčka, později byl povolán, aby v nejvyšší soutěži zachránil první dorost. Nakonec ho dovedl na třetí místo. A letos po podzimní sezoně si trenéři prvoligového mužstva dospělých berou do zimní přípravy hned čtyři Bergrovy svěřence.
"Moje potíž je zjevně v tom, že říkám, co si myslím. A vyjadřuju se jak k ligovému mužstvu, tak k tomu, co se děje v klubu," přemítá Berger. "Když se mě někdo jako starého sparťana zeptá, tak přece odpovím. Mám svůj názor a jiný nikdy nebudu. Jenže tím se asi liším od většiny ostatních lidí v dnešní Spartě, kteří svou tvář prostě ztrácejí. A když to po nich někdo bude chtít, pro teplé místečko klidně odkývají, že trávník na našem hřišti je fialový."
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let coby výjimečný fotbalový talent vystoupal pozvolna k vrcholu. Po příchodu z pražské Dukly do Sparty mu fotbalový svět otevřel zeširoka náruč, fanoušci ho zbožňovali. Nechodili na Spartu, ale na Bergra!
Jeho pád však byl bleskový a zničující. Vinou alkoholu se ocitl na dně a bojoval sám se sebou. Nakonec tento nejdůležitější životní zápas vyhrál. "Vymazat to nemůžu, ale je to dávno za mnou. Připadám si jako jiný člověk a myslím, že jiný opravdu jsem," prohlásil Berger před třemi lety.
A čas jen potvrzuje, že se opravdu změnil. Třináctiletý pobyt ve Švýcarsku mu byl opravdovou životní školou. Když skončil s aktivním fotbalem, živil se jako správce tenisových kurtů, jeden čas dokonce dělal své řemeslo malíře pokojů. Měl hodně času všechno si v hlavě srovnat.
"Jednoho krásného dne si ale povídám, co vlastně na těch štaflích dělám. Bývalý výborný hráč se solidním jménem, takový člověk by přece měl být hlavně u fotbalu. Tak jsem si udělal potřebné základní kursy a s trenéřinou jsem pak začal i při té malířině v třetiligovém Kreuzlingenu," připomněl Berger své trenérské začátky.
Dnes se nad pojmem "být u fotbalu" hodně zamýšlí. Ale cesty, na kterou se vydal, v žádném případě nelituje. "Jestli mě ze Sparty vyhodí nadobro, jedno mi to nebude. Musel bych to prostě zkusit jinde. Já za sebou chci vidět nějakou práci, chci vychovávat dobré fotbalisty. A jednou samozřejmě trénovat i výš."
Kdo je Jan Berger
Narodil se 27. listopadu 1955 v Praze.
S fotbalem začal v TJ Břevnov, po prvoligových angažmá v Plzni (1976/78), Dukle Praha (1978/80) a ve Spartě (1980/86), s níž získal mistrovské tituly v letech 1984 a 1985, přestoupil do FC Curych (1986/1990). Poté hrál v nižších švýcarských soutěžích a věnoval se trenérské práci. V červnu 1999 získal trenérský diplom s licencí UEFA, v říjnu téhož roku se vrátil do Česka a začal trenérskou dráhu ve Spartě.
Počátkem osmdesátých let měl problémy s alkoholem, účastnil se pitek a rvaček. Za výtržnost v opilosti na podzim 1982 byl ze Sparty vyhozen a poté odsouzen ke čtyřletému podmíněnému trestu odnětí svobody. Podrobil se tříměsíční protialkoholické léčbě a do Sparty se vrátil koncem jarní sezony 1983.
Má zlato z olympijských her 1980, z téhož roku bronz z mistrovství Evropy. Hrál na mistrovství světa 1982, je Fotbalistou Československa pro rok 1984, reprezentoval třicetkrát.
Manželka Dáša, synové šestadvacetiletý Jan, čtyřiadvacetiletý Petr a sedmnáctiletý Tomáš.
