„Na Slavii ale nezanevřu, rozhodnutí vedení respektuji. Je mi smutno, ale nedá se nic dělat. Začátkem nového roku si s panem Tvrdíkem sedneme na ukončení smlouvy a věřím, že získám zase nějaký nový impulz,“ uvedl Jaroslav Šilhavý krátce po tradičním zápase veteránů.
Těsný a neobvykle vyhecovaný souboj hráčů nad 45 let vyhrála Slavia 2:1.
„Bylo to, jako když kluci hrávali zamlada. Snad se nikomu nic nestalo. A je nádherné, když v poslední den roku vyhrajete,“ řekl šestapadesátiletý trenér, který byl před Vánoci odvolán a ve Slavii ho nahradil Jindřich Trpišovský.
V závěru podzimu se váš konec v klubu hodně rozebíral, vybavíte si nějaký moment, kdy se to definitivně zlomilo?
V klubu, jako je Slavia, chtějí výsledky, úspěchy. Je logické, že tlak na kouče je veliký. Ale abych řekl den, nebo období, kdy se to lámalo? Vždy to bylo spojené s remízou, porážkou. Plzeň navíc utíkala a to vše hrálo pro mé odvolání. Ale myslel jsem si, že do konce ročníku dostaneme šanci.
Necítil jste, že Slavii nemáte co dát?
Právě naopak. Udělali jsme titul. Pak jsme se ale výsledkově zhoršili, noví hráči si potřebovali „sednout“. Chvíli to trvalo a mezitím Plzeň utekla. Řekl bych, že v pohárech to nebylo špatné, i když Slavia chtěla postoupit do Ligy mistrů a my byli ve skupině Evropské ligy, což bylo asi málo. Ale jak jsem říkal na tiskovce před Astanou, trenér musí cítit důvěru.
Jak moc vás mrzí, že jste ji ztratil?
Samozřejmě hodně, jsem smutný. Zklamaný. Chyb děláme každý spoustu, já nejsem výjimka, ale je třeba si chyby vyhodnotit a neopakovat je. Myslím, že jsem toho schopen, ale asi to bude někde jinde. Slavia je nicméně velký klub a věřím, že půjde nahoru.
Co bylo hlavní příčinou ztráty důvěry?
Hlavním argumentem byly výsledky. Tak to bývá. Slavia má zkrátka velké cíle, podzim nebyl optimální, proto přišlo odvolání.
Šéf Tvrdík vás po listopadové porážce s Plzní na Twitteru podržel, označil vás za velkou slávistickou osobnost. Byl to pro vás závan důvěry?
Teď si to trochu protiřečí, samozřejmě, ale na to se musíte zeptat pana Tvrdíka. Já jsem zklamaný z toho, že jsem odešel. Jestli někdo něco říkal, nebo neříkal... Já neměl pocit, že mužstvu nemám co dát. Minimálně do léta bychom práci dokončili a pak by se to vyhodnotilo. Spíš mi vadila jiná věc.
Povídejte.
Po posledním zápase to bylo pořád: ano, ne? Odchází, neodchází? Taková nejistota. Když jsem se vrátil z krátké dovolené z hor, tak pan Tvrdík učinil, co učinil.
Myslíte, že ve vašem odchodu hrál roli příchod nového sportovního ředitele Jana Nezmara?
Pan Tvrdík mi řekl, že představenstvo rozhodlo o mém konci jednohlasně. To je pro mě směrodatné. I kdyby Honza Nezmar řekl, že si chce přivést svého trenéra, tak neřeknu ani popel.
V létě přišlo do mistrovského kádru jedenáct nových hráčů, byl jste pro všechny příchody?
Nechci to rozebírat, jsou to interní věci.
Věděl jste, že zapracovat tolik fotbalistů do týmu bude složité?
Chtěli jsme postoupit do skupiny Ligy mistrů, proto přicházeli zkušení hráči. Nemůžeme vše hodit na ty, kteří přišli. Obohatili český fotbal, fanoušci se na ně těšili, hráči je respektovali. Ať už to byl Altintop, Danny, Rotaň. Věděli jsme, že mají nějaký věk, ale byli to hráči, kteří se nepodělají z velkých zápasů. Možná jsme neodhadli čas, přišli později. Pak už se to nedohonilo.
Cítil jste velkou změnu v kabině?
Přišlo spoustu nových, kvalitních hráčů, hodně cizinců, změna byla jednoznačná. A hrana úspěchu byla malinká. Dát nebo nedat gól, postoupit, nějaká zranění. Mohlo to být úplně jinak. V první roce jsme měli štěstí víc, teď míň. Ale asi to tak funguje, že je člověk jednou nahoře a jednou dole.
Už máte nabídku na další angažmá?
Na to je příliš brzy. Věřím, že se něco naskytne, že přijde nová výzva. Na Slavii budu rozhodně vzpomínat rád, zejména na titul. Děkuji fanouškům za podporu, i teď mi na ulici děkovali. Byli fantastičtí.
