Celý zápas byl na nohou. Trenér Roman Pivarník neustále pochodoval u čáry a hlasitě uděloval pokyny svým plzeňským svěřencům.
Hlavně v prvním poločase byl asi plzeňský kouč pořádně vytočený, co muži v bílých dresech předvádí. Před pohárovou odvetou s Karabachem ale říká: „Aspoň mi to někteří ulehčili se skládáním sestavy.“
Musel jste během poločasu v Jihlavě zvýšit hlas?
Ano, musel. Většinou už ho nezvyšuji, stačí jednou za půl roku. Doufám, že si teď uvědomíme, jak se má fotbal hrát a že tomu hráči budou přistupovat lépe.
Více o utkáníJihlava vs. Plzeň 1:2 |
Některé fotbalisty jste nechal na lavičce, Limberský dokonce seděl na tribuně. Můžete nastínit důvody?
Musíme si uvědomit, že během sedmi dní hrajeme tři zápasy, z toho dvě cesty ven, navíc jedna cesta bude daleko. Není problém, že by to hráči nezvládli, ale reprezentanti za sebou mají jen třítýdenní přípravný blok a hned přišly ostré zápasy. Čili tam, kde jsme si mysleli, že máme adekvátní náhradu, jsem hráče chtěl pošetřit. Co se týče třeba Hubníka, který hrál na mistrovství Evropy a přípravu měl hodně krátkou, je zdravý, ale stále se potýká se zdravotními problémy. Nechtěli jsme tak riskovat, stejně pak ale nastoupil. Zápas nám nakonec ukázal, že jsme nemohli pošetřit například Ďuriše a Koláře, kteří jsou taky reprezentanti - ti museli dohrát celý zápas.
Ukázalo utkání také to, že bez Hubníka se vám hraje těžko?
Já to samozřejmě vím. Hubník je klíčový stoper mužstva, rychlostně i soubojově dobře vybavený. Je to organizátor, je to kapitán. A problém jsem viděl hlavně v organizaci hry.
Jak moc vám výkony některých hráčů z prvního poločasu zkomplikovaly, koho postavíte na odvetu s Karabachem?
Oni mi to nezkomplikovali, spíš ulehčili. (usměje se)
Do druhého poločasu jste změnil styl hry na 3-5-2. Jak složité bylo tohle rozhodnutí, když na to hráči nejsou zvyklí?
Měl jsem to v hlavě už dřív, ale není možné, aby trenér přišel, začal přidávat nové prvky do hry a ještě abychom stihli rozestavení. To není jednoduché. Dnes mě napadla myšlenka, kterou jsem měl v Prešově. Tenkrát jsem hráli 0:0 a v poločase jsem přešel na rozestavení 3-5-2. Zápas jsme vyhráli 1:0 gólem v závěru zápasu. Říkal jsem si tedy, že při rozestavení 4-4-2 bychom neměli takovou převahu ve středu hřiště, což pak druhý poločas ukázal - právě ve středu pole jsme začali jasně dominovat.
Čili naplnil vaše očekávání?
I bez toho, abychom to zkoušeli, jsme ho dokázali obstojně zvládnout.
Je možné, že tenhle systém využijete i v budoucnu?
Chtěli bychom na tom časem zapracovat, ale jak říkám, je tak málo času - třeba na Jihlavu jsme měli jeden nácvikový trénink. Co se týče taktiky, tak teď nebudeme mít žádný trénink. Pak už cestujeme na zápas s Karabachem a před utkáním samozřejmě nemůžeme dělat nácvikový trénink, to by všichni viděli. Je to komplikace, situace není jednoduchá. Nicméně ty věci si ukazujeme na videu, máme sestřihy, co chceme zlepšovat, ale sami víme, že mužstvo to potřebuje natrénovat.
Jihlavě jste vstřelili dva góly, uklidnil jste se alespoň po střelecké stránce, ve které jste se trápili?
Samozřejmě. Musím říct, že Ďuriš byl výborný v koncovce, měl dvě šance, které řešil dobře. Bakoš měl tisíciprocentní šanci, taky nepadl gól. Mimochodem, gólman Jihlavy Hanuš chytal fantasticky. Takže důležité bylo, že jsme si dokázali vytvářet šance, což nám v tom domácím zápase chybělo. Já doufám, že na to navážeme.
Vrátil jste se na Vysočinu, kde jste dvakrát trénoval, navíc jste tu v roce 2012 vybojoval postup do ligy. Jaký to byl návrat?
Já sem jezdím velmi rád, ještě jsem tu jako soupeř neprohrál, byl jsem tu už s Olomoucí, Bohemkou a teď s Plzní. Vůbec vzpomínky na Jihlavu jsou fantastické. Nikdy se tu nehraje lehce, ale jsem rád, že zatím plníme bodový příděl.