Devět bodů dělí patnáctou Karvinou od třinácté Příbrami. Tedy od místa, které dává prvoligovou jistotu i pro příští sezonu.
Podle nového systému soutěže celky na 14. a 15. příčce čeká baráž s třetím a druhým týmem národní ligy. Poslední mužstvo sestoupí přímo. Tím je zatím pražská Dukla, leč od Karviné ji dělí jediný bod. A i s nadstavbou je ve hře stále ještě 24 bodů.
„Už je jasné, že se bude rozhodovat mezi námi a Duklou. Kdo urve více bodů, nespadne,“ prohlásil karvinský obránce Pavel Dreksa.
Marně doufal, že by jeho tým v minulém kole bodoval v Olomouci, kde s fotbalem začínal a odkud do Karviné přestoupil. Karvinští prohráli 2:3.
„Byl to pro mě těžký návrat, když jsme hned v první minutě dostali gól. Podali jsme sice docela dobrý výkon, ale kalí ho tři góly, které jsme dostali ze standardek,“ povzdechl si Dreksa.
Jak je možné, že Olomoučtí všechny tři branky vstřelili ze standardních situací?
„Při tom prvním gólu jsme udělali chybu s Berkym (brankářem Berkovcem), míč nám propadl,“ odpověděl karvinský stoper. „Ten druhý Falta fantasticky trefil z přímého kopu. S tím těžko něco uděláte. Můžete se jen pomodlit.“
A třetí? „To jsme vystoupili a bohužel jeden náš hráč tam zůstal, takže ofsajd nebyl.“
Dreksa připustil, že výkon z Olomouce je pro karvinský tým povzbuzením. „Ale to bylo i osmdesát pět minut na Dukle (1:2) a doma s Ostravou (2:0). V tom musíme pokračovat.“
Potvrdil, že mužstvo zvedl příchod trenéra Františka Straky. „Stouplo nám sebevědomí, hrajeme více kombinačně. V tom je největší změna. Olomouc je obrovsky silný soupeř, ale podali jsme sympatický výkon, od něhož se musíme odrazit. Věřím, že příští utkání zvládneme.“ To bude v sobotu od 15.30, kdy hostí Zlín, Dukla hraje v neděli v Jablonci.
Pavel Dreksa utkání v Olomouci nedohrál, v 67. minutě střídal. „Fyzicky jsem toho už měl plné zuby. Navíc pro mě bylo i dost nepříjemné počasí a k tomu jsme prohrávali, tak nemělo smysl, abych na hřišti zůstával.“
Zkušený stoper se do hry vrací po osmi měsících, kdy ho trápily problémy s achilovkou. Nyní zvládl dva duely za sebou, byť ne celé.
Do hry se snažil dostat už na podzim. „Začínal jsem víckrát, ale pokaždé mě achilovka vrátila zpátky. Musel jsem počkat a přetrpět špatné období.“
Lékaři mu natrženou Achillovu šlachu operovali. „K tomu mi odsekávali výrůstek na kosti, který mi tam dělal neplechu. Trvalo to, než bolest odešla, než se ztratí krevní výron. Zabralo to hodně času a bylo to na hlavu.“
Trápil se od druhého kola, kdy odstoupil v utkání s pražskou Slavií.
Když nemohl hrát, snažil se být s rodinou. „To mi hodně pomáhalo psychicky, protože být zavřený v posilovně a pořád šlapat na kole je fakt hnus. Obdivuji všechny hráče, kteří se vracejí po zranění a zvládají to, protože to fakt není sranda.“
Přiznal, že ho ve 29 letech napadaly i myšlenky na konec kariéry. „Ty má každý hráč, obzvlášť když se vracíte jednou, pak vás to hodí o měsíc zpátky. Vracíte se podruhé a zase se to opakuje. Říkáte si, že vám to tělo něco naznačuje. Ale jsem bojovník. Akorát to zabere čas. Nechtěl jsem se vracet nepřipravený.“
