„Byl jsem zavřený na intru, nikoho jsem neznal. A do toho kamarádi ze Slovenska posílali fotky, jak se chodí koupat,“ vzpomíná Hrošovský, dnes jeden z lídrů mistrovského celku, v rozhovoru pro klubový web.Rychle se ale otrkal a našel si v Plzni kamarády.
„Jedním z nich byl Krmi,“ připomněl současného spoluhráče Michaela Krmenčíka. Už v dorostu prokazoval talent, většinou hrál o kategorii výš. Jenže po přechodu mezi dospělé nejprve putoval na hostování do Sokolova, Ústí a Znojma.
„Viděl jsem, že je tu velká konkurence. A neměl jsem téměř žádné zkušenosti s dospělým fotbalem, pro mě bylo jenom dobře, že jsem mohl jít hostovat do druhé ligy,“ nelituje Hrošovský.
Trpělivost se mu vyplatila, když měl jít podruhé hostovat do Znojma, zranil se Marek Hanousek a Hrošovský zůstal v kádru tehdy už dvojnásobného mistra.
Na třetím titulu už byl loni i jeho znatelný podpis, ještě předtím zazářil i v Evropské lize.
Vybaví se vám ještě ten zápas Evropské ligy s Lyonem, kdy trenér Uhrin posadil na lavičku kapitána Horvátha, jehož pozice se zdála být do té doby neohrozitelná, a na trávník poslal místo něho právě vás?
Nevím, jestli právě to byl zlom v mojí kariéře. Trenér mi dal šanci a bylo jen na mně, jak se s tím popasuju. Je ale pravda, že potom těch příležitostí bylo čím dál víc. Rozhodně jsem to ale nebral tak, že bych Horviho měl vytlačit.
Přesto se o vás mluví jako o jeho možném nástupci. Co jste na Horváthově hře nejvíc obdivoval? Byl vaším vzorem?
Sledoval jsem ho víc než jiné, protože hrál na mém postu. Byl to rozený lídr kabiny, vytvářel tam pozitivní náladu. Na hřišti skvěle četl hru a měl perfektní první dotek s míčem.
V čem vy jste jiný?
To nemůžu hodnotit já, to musí porovnávat především jiní.
Tak jinak. Co vám chybí k tomu, abyste byl se sebou stoprocentně spokojený?
Jejda, tak toho je ještě hodně. Asi nikdo by neměl být spokojený sám se sebou. Alespoň já to tak mám, vždycky se dá něco zlepšovat.
V úvodu jste zmínil velkou konkurenci. Motivuje vás to k tomu, abyste na sobě víc pracoval?
Samozřejmě. Konkurence je základ k tomu, aby hráč výkonnostně rostl. Jedině tak odvádíte to nejlepší i na tréninku.
Už jste si za ty roky v Plzni zvykl? Je to váš druhý domov?
Ano, Plzeň je krásné město. Mám tady hodně známých i mimo fotbal, jsem tady naprosto spokojený.
Když je volno, kam vyrážíte?
Když jsme na podzim vedle domácí soutěže hráli i Evropskou ligu, tak moc volna nebylo. Ale jinak si rád zahraju nějaký jiný sport, vyrazím na výlet nebo do kina.
V týmu jsou kromě vás i další dva Slováci, držíte pospolu?
Koza (brankář Kozáčik) je sice Slovák, ale už dlouho žije v Praze, kde má i rodinu. Tu má teď už i Míša Ďuriš, každý má svoje soukromí. V Plzni ale táhneme všichni za jeden provaz, parta je tady výborná.
S kým si na hrišti nejvíc rozumíte?
Těžko jmenovat jednoho. Ale dobře se mi hrálo třeba se Standou Teclem. Vždycky když jsem dostal balón, on už si zabíhal za obranu.
Jaké jste měl fotbalové vzory?
To se postupem času hodně měnilo. Momentálně obdivuji Iniestu, kterého jsem viděl naživo, když jsme se Slovenskem hráli v kvalifikaci proti Španělům. To bylo něco neskutečného.
A který tým je vám nejbližší?
Tak to je Borussia Dortmund.
Takže když byste se měl jednou z Plzně za fotbalem stěhovat do zahraničí, bral byste nejraději Německo?
Ano, bundesliga je můj velký sen. Teď ale myslím hlavně na obhajobu titulu a v létě bych si chtěl zahrát za Slovensko na Euru.
