Jaké nabídky jste ještě zvažoval?
Ze zahraničí – z Chorvatska, Dánska, ale i Česka. Rozhodl jsem se pro Olomouc, protože věřím, že hraje stylem, který by mi měl nejlépe vyhovovat. To byl hlavní důvod. A také věřím, že když budeme tvrdě pracovat, můžeme dosáhnout na dobrá umístění. Když jsem se dozvěděl o jejím zájmu, zkusil jsem na to tvrdě zatlačit, protože vím, že Sigma je velmi dobrý tým a pro můj fotbal je perfektní. Když jsme se v loňské sezoně potkali na hřišti, díval jsem se, jak hraje, takže je to tým, který jsem pak sledoval několikrát.
A hlavně se vracíte do první ligy.
Ano, v lednu jsem přišel do Dukly hrát první ligu, bohužel jsme spadli. A to byl důvod, proč jsem se snažil ze všech sil tlačit na to, abych znovu hrál první ligu.
Jak se vám zamlouvá styl českého fotbalu, jenž je fyzičtější?
Fyzický a také se sedmdesát procent času hraje mezi šestnáctkami. Ale adaptace už proběhla a vím, jaký je český fotbal. Teď chci v Sigmě předvést to nejlepší, co umím.
Sezonu jste rozjel slibně, nastřílel jste čtyři branky. Forma?
Cítím se v dobré formě a nejspíš je to jeden z důvodů, proč si mě Sigma všimla. Teď se budu snažit předvádět to stejné i zde a nebo se ještě zlepšit. Chci pomoct týmu, jak jen to bude možné.
Takto pózoval Pablo González Juárez (vpravo) v lednu s dresem pražské Dukly.
Jenže na vaší pozici hraje Plšek.
Nejlepší střelec ligy. Nevím, jak to vidí kouč. Věřím, že když budu tvrdě pracovat a hrát dobře, bude tam místo pro oba. Zatím nevím, jakou budu mít roli, ale budu se snažit pomoct týmu od prvního dne. A jestli budu hrát deset minut, patnáct nebo dvacet minut, záleží na trenérovi. Budu pracovat tak tvrdě, jak budu schopen, a udělám to nejlepší pro tým.
Můžete hrát i na jiných pozicích.
Hrával jsem na levém i na pravém křídle, uprostřed zálohy i v útoku. Hrál jsem na pěti různých pozicích a není to pro mě problém.
Už jste poznal krásy Olomouce?
Ne, ale uplynulý týden jsem se snažil zjistit spoustu informací a teď jsem na hotelu v centru, takže když budu mít čas, vyrazím na procházku. Chci město poznat, jak jen to bude možné.
Česko je vaše první zahraniční štace. Jak se vám zamlouvá?
Je to rozdíl. Hra je tu více fyzická a také jsou rozdíly v taktickém pojetí. Ve Španělsku se snažíme více kombinovat a být trpěliví s míčem při vytváření šancí. Tady je hra rychlejší od jedné šestnáctky ke druhé, to jsou asi největší rozdíly mezi českým a španělským fotbalem. A co se týče života, ve Španělsku je normální chodit ven v osm, v devět večer, ale tady je v zimě ve čtyři v pět už tma.
Byl jste i v mládežnickém týmu Atlétika Madrid. Co vám to dalo?
Byla to pro mě první zkušenost poté, co jsem opustil domov, to mi bylo čtrnáct. Byla to velká změna a hodně jsem se během těch dvou let naučil. A dalších šest let ve Villarrealu bylo pro můj život také velmi důležitých, hrál jsem za první tým, takže to byly nejlepší roky mé kariéry. Ve Villarrealu jsem se naučil hodně po fotbalové stránce, ale i po osobní. Byli jsme jako rodina, je to malé město a v takovém prostředí se mi pracovalo velmi dobře.
Jaký je váš fotbalový sen?
Když jsem byl malý, chtěl jsem hrát v první lize. Ale dnes je můj sen stále se zlepšovat a hlavně být šťastný každý den. Protože když jste šťastní a tvrdě dřete, je všechno možné.
