Takový vítězný pokřik fotbalové šatny nepamatují. Hráči vyvolávají jednoho muže ze svého středu.
"Bylo to hezké loučení," přiznal 36letý Kuka. Když kamarádi utichli, vzal si slovo a poděkoval jim. "Myslím, že si toho nemusíme moc říkat. V poslední době jsme prožili strašně moc a hodně jsme se semkli. I když to třeba fotbalově někdy skřípalo, po lidské stránce se tady sešel strašně fajn kolektiv, který věděl za čím jde. Je to možná málo, ale já si teď říkám: konec dobrý, všechno dobré."
Bývalý reprezentant, vicemistr Evropy z roku 1996 a člen Klubu ligových kanonýrů, v sobotu ukončil svoji bohatou kariéru.
Dobře to věděli i ostravští diváci, a když Kuka v 61. minutě opouštěl hřiště, nehleděli na to, že jde o soupeře. Legendu vyprovodili potleskem.
"Jsem rád, že jsem se loučil zrovna v Ostravě," přiznal útočník. "Odehrál jsem tady možná nejlepší zápasy své kariéry. Jsou tu nejlepší fanoušci u nás, kteří pomohli reprezentaci v nejtěžších chvílích, když se kolem roku 1994 rodil nový český tým. v té době nezažil nikde lepší atmosféru. Až později na to navázala éra velkých zápasů na Letné."
Bazaly mu prý přinášely štěstí i v ligových bojích. "Vždycky se mi tu hrálo hezky. Začínal jsem tady střílet branky na vojně, a když se mi nedařilo ve Slavii, tak jsme přijeli do Ostravy a já dal dva góly."
Při střídání po hodině hry si Kuka prožil soukromou děkovačku, ale pak se s chutí zapojil i do oslav vítězství, které Slavii zajistilo postup do předkola Ligy mistrů.
Cestou k fanouškům Slavie pověsil svůj poslední ligový dres kolem krku kustodovi Václavu Petrákovi. Nešlo však o banální odevzdání trička správci výstroje, ale o předání vzácného artefaktu. "Věnoval jsem mu všechny poslední dresy, když jsem někam odcházel, a tak mu patří i tenhle."
Za chvíli už však Kuka držel v ruce jiný dres, baníkovský. Podstrčil mu ho domácí fanoušek s prosbou o podpis. Jenže neměl fixu, kterou by se mu slávista mohl podepsat. "Naštěstí ji nakonec někde sehnal," řekl Kuka, který vyslyšel prosebné volání z tribuny a ještě trpělivě počkal, než prosebník sežene něco na psaní.
Nechci přibrat třicet kilo
Jasnou představu o své budoucnosti Kuka zatím nemá. Těší se na rozlučku se spoluhráči a na dovolenou s dětmi.
"Bojím se, že z toho bude velký bolehlav," říká o chystaném loučení. "Ale strašně moc se na to těším."
Dovolenou si plánuje letos hodně dlouhou. "Pokud nepřijde něco nečekaného, nad čím by se člověk musel zamyslet, tak bych chtěl teď tři měsíce strávit s dětmi, kterým to strašně moc dlužím."
A co dál? "Nevím, co přijde, ale teď se tím nezabývám."
Na valné hromadě fotbalového svazu bude kandidovat do výkonného výboru, ale ani aktivního fotbalu se definitivně nezříká. Jenže kde a na jaké úrovni bude od podzimu hrát, to ještě neví. "Člověk se musí hýbat, nedá se skončit ze dne na den. Nechci během jednoho roku přibrat třicet kilo."
Možná bude hrát v Čechách s partou kamarádů, nevylučuje ani, že přijme některou z nabídek z nižších soutěží v Německu. "Pár jich mám na stole. O tom také přemýšlím," přiznává.
Ligu a poháry však Pavel Kuka opouští definitivně. "Není to jednoduché, ale člověk si musí umět přiznat, že už na to nemá," říká pokorně bývalý reprezentant. "Asi bych mohl ještě rok dva hrát českou ligu, ale na poháry bych už neměl. Musím sklopit hlavu a odejít."
V šestatřiceti letech je však na konec kariéry připraven: "Nedělá mi to problémy, protože kariéra byla tak dlouhá, že možná o několik let předčila má očekávání."
 Slávističtí hráči Karel Piták (vlevo) a Pavel Kuka se radují z vítězství nad Ostravou. Pro Kuku to byl poslední ligový zápas v kariéře. |
