Je znát, že svůj odchod prožíváte těžce.
Po sedmi letech jsem se vrátil domů do Jablonce, kde jsem chtěl ukončit svou kariéru. V této sezoně se však příchodem trenéra Komňackého situace změnila. A jako v celé kariéře jsem dal přednost fotbalu před nějakými pocity. Proto jdu do Rakouska.
Odkdy jste tušil, že pro vás v Jablonci nezbude místo?
Od druhého týdne v zimní přípravě.
Po ní představitelé jabloneckého klubu říkali, že se vám nepovedla...
Ano, to říkali. Není mi ale dvacet a viděl jsem, jak uvažují. Měli strategii vsadit na mladší hráče, což jim neberu. Teď jsem se prostě zařídil tak, abych mohl hrát fotbal někde, kde je o mě zájem.
Jak vám bylo, když na vaše místo stopera naskočil na jaře mladík Huber?
S konkurencí jsem neměl problém. Byl jsem v Německu a tam bylo na každý post pět hráčů. Ale myslím, že jsem pořád kvalitnější, než ti, kteří nastupovali místo mě. Názor trenéra byl ale jiný.
Měli jste o tom někdy s trenérem nebo s vedením upřímnou debatu?
Nikdo mi neřekl ani slovo. Nevěděl jsem, na čem jsem, což je nejhorší. Člověk se vrátí kvůli klubu domů a nikdo se s ním nebaví. Navíc problém jabloneckého fotbalu nevidím v defenzivě, ale v ofenzivě. Jestliže ve 20. kole ligy nedáte víc než gól na zápas, je to alarmující. Pokud se tým 70 minut ze zápasu brání, je to špatné, já jako hráč z obrany o tom něco vím. Jestli to Jablonec nebude řešit, hrozí mu opět boj o záchranu.
Když jste se před necelými dvěma lety vracel do Jablonce, měl jste velké plány. Zopakovat si s týmem vítězství v domácím poháru...
... Což málem vyšlo. Byli jsme ve finále poháru a díky tomu jsme postoupili do Poháru UEFA, kde jsme nepřešli přes Austrii Vídeň, ale to byla hlavně otázka zkušeností. Bohužel nás to poznamenalo a celá sezona pak byla špatná. Ale celkově nejsem s angažmá v Jablonci nespokojený.
. Milan FukalFotbalový obránce Narozen: 16. května 1975 Vypracoval se v oporu a po třech letech přestoupil do Sparty. V létě 2000 zamířil do Hamburku, kde hrál čtyři roky. Po dvou sezonách v Mönchengladbachu se v září 2006 vrátil do Čech a upsal se Jablonci. Teď odchází do rakouského Kapfenbergu, Jablonec už o něj neměl zájem. V české lize odehrál 150 zápasů, v nichž vstřelil 19 gólů. Na kontě má i 19 reprezentačních startů. |
Už jste se v Jablonci rozloučil?
Chodím každý den do kabiny, taky potřebuju doléčit koleno. Vidět spoluhráče je fajn. Taky mám domluvenou schůzku s panem Peltou, nikoho jiného vidět nemusím.
Přesunete se do Rakouska i s rodinou?
Ano, nechci jezdit na otočku domů. Cestování je náročné. Upřímně řečeno, moji blízcí z toho všeho nadšení nejsou, ale já jsem se rozhodl sám za sebe. Chci ještě hrát fotbal. V Kapfenbergu jsem viděl zapálení pro věc. Těším se, že budu moct hrát fotbal každý týden.
Po sezoně jste v médiích neskrýval své roztrpčení ze své situace v Jablonci. Vedení klubu to však těžce neslo. Nebyla to z vaší strany chyba?
Představitelé klubu řekli do novin něco, nad čím by se měli zamyslet. Jestliže o vás trenér takhle mluví, je to nedůstojné. Je mi ale 33 a zažil jsem toho ve fotbale hodně, takže mě to nerozhází.
Co se vás konkrétně dotklo?
Jako trenér přece nemůžu snižovat hráče, kterého mám v kádru, aniž bych mu to předtím řekl. Jak se říká, co se v kabině upeče, to se tam taky musí sníst. Ne to tahat ven. Já jsem do novin jen řekl, že se mnou nikdo nemluvil. Jestliže mám v týmu hráče, se kterými nepočítám, existuje jednoduché řešení: říct to na rovinu. Mně to ale nikdo neřekl, naopak se pořád tvrdilo, že mám šanci, ale přitom to nebyla pravda.
Čekal jste lepší zacházení?
Stačilo říct: Nepočítáme s tebou, jsi drahej, jsi starej. A je to vyřízené. Pořád se říkalo, jaký jsem příklad pro mladé hráče a pak... Bylo to docela nedůstojné.
Původně jste měl v plánu pokračovat po skončení kariéry u jabloneckého fotbalu. Je to tak?
Ano, dřív jsme se o nějaké budoucí práci v klubu bavili, ale teď už o ní neuvažuju. Když člověk nabude zkušenosti v zahraničí, mohl by je převést sem, třeba do práce s mládeží. Ale teď chci hlavně kariéru ukončit na úrovni. Proto jsem se rozhodl odejít.
Počítáte, že kariéru ukončíte v Rakousku?
Myslel jsem, že to bude v Jablonci... Když dovolí zdraví, chci hrát co nejdéle. Jestli v Rakousku vydržím rok nebo dva, je ve hvězdách.
Ale pořád zůstáváte Jablonečákem, ne?
To rozhodně. Jsem v klubu přes 20 let, tím se může pochlubit málokdo. Jablonec zůstane mou srdeční záležitostí, i kdyby se tady dělo cokoliv. Jsem šťastný, že jsem měl možnost znovu vyběhnout na trávník na Střelnici. Něco to pro mě znamenalo. Jablonec pro mě bude číslo jedna do konce života.
