Znovu na rok a za stejné peníze. "Přepsali jsme datum, jinak nic."
Čili poslední rok a pak s fotbalem končíte?
Striktně nic neříkám. Chci se podívat na mistrovství světa, které mi v kariéře hodně chybí. Pak uvidíme, jak se budu cítit zdravotně, psychicky i fyzicky.
Vybavíte si ještě svůj první ligový zápas?
Abych řekl pravdu, vůbec si na něj nepamatuju.
Bylo to 24. listopadu 1991 za Budějovice proti Hradci Králové. Vyhráli jste 1:0. Setkáváte se ještě se spoluhráči?
Jen s Karlem Váchou, mým sousedem z Hluboké. Jinak se ti kluci rozprskli, ani nevím kam.
Vy jste se za skoro čtrnáct let hodně změnil. Stačí se podívat na vaše vlasy.
Hmm, určitě. Tenkrát jsem nosíval jakýsi fotbalový sestřih: ofinu a dlouhé vlasy, říkalo se tomu ještěrky. Bylo to trochu i natruc okolí.
Čeho jste chtěl dosáhnout jako začínající fotbalista?
Já fotbal vždycky bral z týdne na týden a nikdy se nehnal za nějakými cíli. Všechno přicházelo samo.
Ať předseda bouchne do stolu
Lišíte se v tom od Pavla Nedvěda, který si musel všechno vydřít?
Oba děláme fotbal poctivě celý život. Pavel ale víc plánuje, vidí dál. A dře. Já se na rozdíl od něj fotbalem nikdy tolik nestresoval.
S Nedvědem se přátelíte. Je vaší nejdůvěrnější fotbalovou vrbou?
Asi ano. Hodně zblízka jsme se poznali po mém příchodu do Lazia.
Když ho znáte, vrátí se do národního mužstva?
To musí říct on. Já bych si jeho návrat moc přál. Pavel získal Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy, měli bychom si ho víc vážit. Máme spoustu vynikajících fotbalistů – Rosického, Čecha, Baroše, Jankulovského a další. Ale ne druhého Nedvěda. Podobný dříč není.
Dobře, ale věříte, že se vrátí?
Dnes je opět zdravý a cítí se silný, což on potřebuje. Oznámil, že v Juventusu prodlouží smlouvu do roku 2007. Z toho všeho je cítit, že našel vnitřní klid. V českém fotbale je ale bezvládí. Potřebujeme předsedu, který bouchne do stolu a udělá potřebné kroky pro Pavlův návrat.
Zvládl by Nedvěd návrat? Každá jeho pokažená přihrávka by třeba byla předmětem kritiky, že se vracet nemusel.
To musí zvážit on. Je celý rok pod tlakem každou minutu.
Chtěl byste být Nedvědem a nést jeho slávu?
Ani náhodou. Mám rád svůj klid. Pavlův život je strojově mechanický a není mu co závidět.
Je tu kampaň proti Spartě
Co vám na dnešním českém fotbale vadí?
Vládne tu protisparťanská kampaň a já jako kapitán mužstva vyčnívám, tak mě média pořád propírají. U nás se žurnalistika dělá hodně dočerna.
Copak ve světě chovají fotbalisty v bavlnce?
Tam nevytvářejí kritiku uměle.
Možná si to způsobujete i sám. Fanoušci urážejí vašeho trenéra Hřebíka a vy před ně nepředstoupíte, abyste je umírnil. Proč?
Ale co bych jim vysvětloval? Sparťanský kotel to stejně nepochopí. Oni si prostě zamilovali Franze Straku, kterého klub propustil.
Vás berou. Kdybyste k nim promluvil, třeba situaci pochopí. Nemyslíte?
O tom jsem nepřemýšlel. Já se s fanoušky, co jsem ve Spartě, sešel všehovšudy jednou. Vedení je s nimi v pravidelném kontaktu, a jak vidíte, stejně nic nevyřeší. Přemlouvat fanoušky, aby jednomu trenérovi přestali fandit a začali druhému, nejde. Musí pochopit, že se Sparta vydala jinou cestou, a pokud na tu filozofii nepřistoupí, tak klubu nepomůžou.
Neměl by kapitán v takovém případě být prostředníkem?
Moje místo je na hřišti. Kdybychom neprohráli čtyři z posledních pěti zápasů, tak by na tribuně třeba visel transparent Franz Straka a řvalo by jen pět set fanoušků a ne pět tisíc. V tom vidím svou chybu. Já nenadržuju Strakovi, jak se psalo. Mně je jedno, jestli nás povede Petr nebo Pavel, s trenéry problémy nemám.
|
Karel Poborský ■ 33 let ■ Hrál za: ■ Největší úspěchy: ■ Nejslavnější gól: ■ Přezdívka: ■ Soukromí: ■ Jeho zamilovaným místem na dovolenou je opuštěná chata v Alpách. Začíná podnikat, je spolumajitelem fotbalového klubu v Českých Budějovicích, kde koupil akciový podíl v hodnotě několika milionů. |
Někdo na Spartu nestačí
Nepřijde vám, že je trenér Straka přehnaně mýtizován?
Pro kluky z kotle zůstal bohem. Odevzdával mužstvo s devítibodovým náskokem v lize.
Jenže v Lize mistrů s největším propadákem v historii.
Tam je třeba se zamyslet, jestli české kluby mají na to, aby pravidelně uspěly v Lize mistrů.
Sparta na to nemá?
Sparta má dobré vedení, zázemí, i finančně je na české poměry solidně zajištěna. Ale až na holé výjimky se od jiných evropských klubů liší tím, že je výhradně složena z domácích hráčů. A motorem klubu jsou hráčské transfery do ciziny.
Je podle vás Sparta na hranici svých možností?
Zřejmě ano. Žijeme z půlky na Lize mistrů, ročně z ní klub má tak 150 milionů korun. Není prověřené, co by se přihodilo, kdybychom dvakrát po sobě do soutěže nepostoupili. Zastavit penězotok, přijít o 300 milionů... Podívejte, co to dělá se Slavií.
Co Spartě chybí?
Cílenější koncepce. Za tři roky, co tady jsem, se vyměnili čtyři trenéři a každou sezonu přijde pět až sedm nových hráčů. Rok co rok se mužstvo buduje znova. Nákupy by měly být promyšlenější. A ne že někdo vstřelí v lize 4 góly, rázem je ve Spartě, kde zjistí, že na klub nakonec nemá.
Mourinha znám, je živel
Mluvili jsme o idolu, jakým se Straka stal pro část veřejnosti. Poznal jste podobný, až nekritický fanatismus ve světě?
Já zažil daleko větší modlu, Alexe Fergusona. V té době, kdy jsem hrál za Manchester, byl považován za nejlepšího světového trenéra. Velkou osobností pro hráče zase byl Mourinho (dnešní kouč Chelsea – pozn. red.), který mě vedl půl roku v Benfice.
Jaký byl Mourinho?
V Benfice jsem zažil strašný trenérský kolotoč, za tři roky asi osm trenérů. Mourinho tenkrát ještě neměl jméno, ale mezi všemi vyčníval. Měl výjimečnou vlastnost, jak si dokázal podmanit mužstvo, které za něj bylo schopné položit život. Byl na každém tréninku úplně živelný, dokázal i posledního náhradníka dotlačit, aby ho trénování bavilo. Měl v sobě záhadnou moc, kterou motivoval každého.
Takže vás pak nepřekvapilo, že s Portem senzačně vyhrál Ligu mistrů a nyní úspěšně táhne s Chelsea?
Mě určitě ne.
A co Ferguson?
Úplně jiný typ. Já ho zažil jako klasického anglického manažera, který se stará i o přestupy hráčů a chod klubu. Na tréninky chodíval dvakrát třikrát týdně. Byl autoritou, která nad námi bděla a všichni ji respektovali. Mourinho k nám měl blíž, byl jako jeden z nás. Zakopali jsme si s ním na tréninku, chodil s námi do sauny.
V lize jsou i hráči bez talentu
Jak na vás působí česká liga po třech letech, kdy v ní jste?
Povedlo se opravit stadiony, prostředí je důstojnější. Na druhou stranu zájem o fotbal upadá.
Čím si to vysvětlujete?
Fotbalu ublížila úplatkářská kauza, neúspěšné volby svazového předsedy, chybí propagace, odcházejí hráči do ciziny...
Kdybyste začínal, opět byste chtěl být fotbalistou?
Kdybych věděl, kam až dojdu, tak určitě. Jsem dvanáctý rok v reprezentaci a fotbal mě pořád baví.
Dá se dělat fotbal bez talentu?
Myslím, že ano, i v lize jsou takoví hráči vidět.
Jak je to možné?
Nedávno jsem slyšel, že Zidane nemá míč v držení ani pět minut, když mu to sečtou za celý zápas. A to je Zidane mimořádně vytížený a pořád visí na míči. Ostatní tam jen běhají a dostanou se k míči na dvě tři minuty, a to je ještě rozfázováno do pěti, maximálně desetivteřinových úseků. Zbylých 90 minut se sprintuje. Záleží na výbušnosti, vytrvalosti a taktickém myšlení, vlastní fotbalový projev se dostává do pozadí.
Syn a fotbal? Ne, hraje golf
Vedete k fotbalu syna?
Ne, Patrikovi je 11 let a už tři roky hraje golf.
Prosím?
Na Hluboké otevřeli hřiště, zašli do školy a otevřeli golfový kroužek. Fotbal závodně nehraje. Dcera začíná s tenisem.
Proč jste nedal syna na fotbal?
Vybral si sám. Děti si musí najít cestu životem samy, já je ve všem podpořím. Nutit kluka do fotbalu nebudu. Dobře vím, čím jsem prošel. Dělal jsem ho od pěti let čtyři dny v týdnu, pak se dávky zvyšovaly. Od sedmé třídy jsem musel jezdit do Budějovic ráno v půl sedmé a vracel se v půl osmé večer. Vlastně jsem byl už jako dítě profesionálem, i když ne za peníze.
Neupadá dnes zájem dětí o fotbal?
Hlavně je mnohem větší spektrum zábavy, té laciné, jako jsou playstationy a podobně. Doba je lenivější a je méně kluků, kteří dělají sport jen proto, aby se zpotili.
Jaké máte slovo v rodině?
Jako každý chlap tvrdím, že jsem hlavou rodiny, ale ve skutečnosti chod rodiny řídí manželka. V Praze hraju fotbal, mám tu byt a k nám na Hlubokou jezdím dvakrát třikrát týdně. I stavbu našeho baráku kdysi odřídila manželka. O zásadních věcech se ale bavíme společně.
Trenérem nikdy nebudu
Brzy přijde na řadu téma, co budete dělat po fotbalové kariéře. Stanete se trenérem?
To určitě ne! (rázně)
Proč?
Trenér je pod daleko větším tlakem než hráč. Nachystá mužstvo podle svého ideálu a nakonec je stejně v rukou hráčů a Štěstěny. A dřív nebo později přijde šéf, koukne na tabulku a řekne: Bodů je málo, děkujeme a nashledanou. Trenérů je hodně a dobrých klubů málo. Trenéři se ženou za něčím, co málokdy dosáhnou.
Co tedy budete dělat?
Tím se vůbec nezaobírám. Teď hraju. Mám obrovské štěstí, že budu zajištěný z hráčské kariéry. Přechod nebude tak drastický jako u většiny fotbalistů, i ligových, kteří postaví domek, mají nějaké auto, ale ve 33 letech skončí a musí si otevřít nějaký bar, aby se uživili. Já jsem spolumajitelem ve třech firmách a nemám se čeho bát.
V čem podnikáte?
S kamarády vlastním firmu Resi na polohovací lehátka a lůžka do nemocnic a lázní. Pak mám sedminový podíl v českobudějovickém fotbalovém klubu.
A třetí firma?
O tom se zatím bavit nebudu.
S podílem ve fotbalovém klubu ale máte problémy, že?
Bohužel. Vytvořila se nová finanční skupina, která začala fotbal dělat v Budějovicích na úrovni firmy. To mě lákalo a já koupil akcie na své jméno. Chtěl jsem to transparentně, ne je psát na nějakého strejdu, jak mi někdo doporučoval. Tři vysoce postavení lidé na svazu mi tehdy řekli, že s nákupem akcií nebudu mít potíže, protože normy svazu jako menšinový vlastník neporušuju. Dělal jsem to proto, abych fotbalu pomohl, a ne s ním manipuloval.
A jsou potíže.
Začalo to vadit panu Kubíčkovi (manažer Olomouce – pozn. red.), který s tímto tématem agitoval u novinářů. Že jde o střet zájmů, když hraju za Spartu. Využil mě k tomu, že právě bojoval proti panu Košťálovi, našemu bývalému šéfovi ve Spartě, který se chtěl stát předsedou svazu. Teď abych roztrhal ve Spartě smlouvu, nebo přijdu o akcie, což není záležitost pár tisíc. Nechci udělat ani jedno. Tak snad, abych to přepsal na třetí osobu, jak mi dřív radili. Zarážející je, že pan Kubíček dělá fotbal celý život, přesto ze svého nedal do klubu ani korunu na rozdíl ode mě.
Budějovice sestoupily z ligy. Nebyl to špatný obchod?
Nemyslím si. Paradoxně spadly v sezoně, kdy se narovnal rozpočet, vztahy s městem, které si vzalo stadion zpátky a rekonstruuje ho, kdy vyrostl obrovský tréninkový areál s krytou halou a šesti nebo sedmi travnatými hřišti, jaký u nás má jen Sparta. Budějovice ale do ligy patří a věřím, že za rok se vrátí.
Pomůžete jim ještě jako hráč?
Uvidíme za rok.
