|
Článek vyšel v MF DNES |
Po devadesáti minutách z toho však neplatilo nic. U postranní čáry se odehrálo nedůstojné makabrózní divadlo s nadávkami a strkanicí.
Kdo viděl záběry tváří běsnících trenérů a hráčů pražské Sparty, a přitom fotbal tolik nesleduje, musel v šoku vytřeštit zrak – a volat četníky.
V tom napětí a transu, který provází konec utkání směřujícího k porážce, jsou nervy na pochodu. Pochopitelná je i zloba na rozhodčího, který ukřivdí. V takovém stresu je blízko ke zkratu.
Nic z toho však neopravňuje sparťany, aby se chovali tak nepříčetně. Je to neomluvitelné a neprofesionální – a mnohem víc než u dvou hráčů potrestaných červenou kartou to platí u trenérů, kteří byli vykázáni na tribunu. Pokud tohle Michal Bílek a Horst Siegl, slavní hráči sparťanské minulosti, neuznají, ztratili soudnost..
Sparťanští darebáčci
Oni dva stejně jako obránce Tomáš Řepka, jenž nádavkem vrazil do televizní kamery, a záložník Martin Abraham, který byl kuriózně vyloučen už coby náhradník, poškodili pověst celé soutěže.
Pošramotili však také image vlastního klubu, již předtím vylepšily vysoké návštěvy a šikovná marketingová strategie. Byla to poslední rána v řadě karambolů, navíc v tu nejméně vhodnou dobu.
Zdálo se, že nic horšího než hajlující pravice záložníka Pavla Horvátha směrem k fanouškům Sparty už přijít nemůže. A přesto se to stalo.
Bylo by asi příliš nespravedlivé vůči Spartě hledat mezi událostmi poslední doby násilně souvislost. Přesto se jedna nabízí, byť nemusí být přesvědčivá.
Incident z Teplic mohl vyrůst z hlubších kořenů. Na Letnou jako by se v uplynulých měsících vrátil velkopanský duch a sebevědomí, které hraničí s přezíravostí.
Atmosféra, kterou nejlépe vystihuje letitý pokřik příznivců největšího českého klubu: My jsme Sparta, vy nejste nic! A taky výhrůžky rozhodčímu, že už si nikdy nezapíská, jak v neděli díky mikrofonům České televize všichni slyšeli.
Tým z třídy Milady Horákové taková aura provázela po celá devadesátá léta, kdy Sparta válcovala jednoho protivníka za druhým. Teď jako by trápící se pacient dostal infuzi, která znovu rozpumpovala rudé srdce. Snad by to bez ní ani nešlo a Sparta by klesla mezi průměrné.
Říkávalo se, že tým, který jede na její stadion, prohrává 0:1 už u Průhonic. Pak však nastaly časy, kdy park s rododendrony autobus s borci soupeře minul, projel kolem Chodova, dokonce už si to přifrčel na Letenskou pláň – a pořád nic. Na odjezd domů si dokonce někdy přibalil vítězství.
Comeback fotbalového profesora Jaroslava Hřebíka i angažmá jeho nástupce na lavičce Stanislava Grigy, naslouchajícího východním učením, se minuly účinkem. V té době nepůsobila Sparta nabubřele a arogantně – a možná proto přišly neúspěchy.
Triumfy se vrátily, když tápající kluboví šéfové ještě víc vsadili na staré dobré tváře – Řepku i Bílka se Sieglem. Najednou se opět začala ozývat silná slova vůči jiným.
Na Spartě začali plnit sud s dynamitem, který jednou musel vybouchnout. Stačí si vzpomenout, jak se Řepka uvedl po návratu z Anglie. Řepka. Jinak výborný obránce, který zavedl do fotbalové terminologie výraz "blikanec", vystihující jeho občasné excesy, začal od podlahy.
"Slavia a Liberec jsou podřadné kluby," vypálil po zápase, v němž Sparta zrovna s posledně jmenovaným sokem, ouha, prohrála. V Jihlavě pak domácího trenéra počastoval výrazem kretén, v Teplicích už dřív ukázal fanouškům prostředníček.
Zlých mužů nebo magorů, jak o sobě sami hráči mluví, je ve fotbale třeba. Jedenáct slušňáků nikdy nic v tomhle nelítostném boji nevyhraje. Smůla je, že není vzorec na to, kolik takových výtečníků stačí – a kdy už je jich moc.
Když jsem s Michalem Bílkem mluvil před sezonou, zda už neplatí druhá varianta, byl si jistý odpovědí. "Já jsem chtěl, aby takoví v uvozovkách darebáci přišli," pravil. "Vůbec se nebojím toho, že by s nimi snad měly být nějaké problémy."
Nechci ho chytat za slovo. Jen si teď hlavně on musí nechat záležet na tom, aby si někdo nemyslel, že v Teplicích opravdu řádili darebáci – jenže ti bez uvozovek.
