Tenhle 169 centimetrů vysoký diblík s ukrutně rychlýma nohama by měl větrat obrany soupeřů a pomoct Zbrojovce k ligové záchraně. „Zatím jsem za Brno odehrál pár zápasů, ale moc s nimi nejsem spokojený,“ přiznává 22letý křídelník. „Ale chci ukázat, jak jsem dobrý,“ dodává cílevědomý Afričan.
První možnost bude mít v sobotu, Zbrojovka zahajuje ligové jaro v Teplicích. „Když se nám povede start, budeme sbírat hodně bodů,“ věří Ashiru, jenž předchozí půlrok střílel góly v Prešově.
Evropu poznává už pět let, když si ho v nigerijské akademii FC Ebedei vyhlédl dánský Midtjylland.
Jaká byla reakce rodičů, když jste jim oznámil, že míříte do Evropy?
Když to doma slyšeli, vypadali šťastně. A zároveň šokovaně. Věděli, co dělám, ale neočekávali, že jednoho dne odejdu do Evropy a stanu se profesionálem. Sám jsem ale věděl, že v Africe bych jako fotbalista zůstat nechtěl, pokud se mám stát jedním z nejlepších hráčů na světě. To je můj sen.
Věřil jste, že budete profík?
Celou dobu! Neztrácel jsem důvěru od doby, co jsem poprvé kopl do míče. Když nevíte, co chcete, a nezáleží vám na vašich výkonech, nemůžete být úspěšní. Takoví byli někteří mladí u nás v akademii. Měli talent, ale mysleli si, že je lehká cesta k úspěchu a že nemusí pracovat. Když netrénují, nemůžou být přece dobří.
Zimní příprava 2017Jak se prvoligové týmy připravují na jarní část sezony |
Když jste odcházel do Dánska, věděl jste o něm něco?
Ne, vůbec nic jsem o Evropě nevěděl. Bylo mi ale jasné, že způsob, jakým žijeme v Africe, bude odlišný. Po dvou třech měsících jsem se začal přizpůsobovat. Zvykal jsem si, jak se v Dánsku žije, jak se jí. Všechno pro mě bylo nové, ale pěkné.
Co vám dělalo největší potíže?
Hned mě chtěli učit jazyk, abych porozuměl a mohl mluvit s lidmi, spoluhráči na hřišti i mimo něj. A taky abych si našel kamarády i jinde. Pamatuju si, že když jsem šel poprvé mezi lidi, hodně z nich se divilo. Sahali mi na vlasy, chtěli se mě dotknout, černoch pro ně byl něco nezvyklého. Afričana s takovými vlasy nepotkávali běžně, zpočátku jsem cítil, že mě lidé pozorovali, ale zároveň chtěli se mnou trávit čas, abych se cítil příjemně.
Z Dánska jste se loni v létě vydal na Slovensko. Proč?
Bylo možné zůstat, ale někdy potřebujete nejen ve fotbale, ale i v práci nebo životě nové výzvy. Když se neposouváte, plýtváte časem. Chtěl jsem se posunout někam, kde budu mít větší příležitost. V Brně chci zůstat, trénovat, zlepšovat se.
Mluvilo se o zájmu Žiliny nebo klubů z Belgie. Proč jste si v zimě vybral Zbrojovku?
Variant bylo několik, ale vybral jsem Brno, protože projevilo velký zájem. Měl jsem hodně nabídek, ale pro mě bylo důležité, že přišlo Brno nejdříve. Nemusel jsem se ani dvakrát rozmýšlet, pochopil jsem, že Brno je velký klub s dobrým týmem. Nepřemýšlel jsem o penězích a kolik vydělám. Chci hrát tam, kde můžu být přínosem, kde se budu cítit šťastný a spokojený.
První týdny po příchodu musely být pro vás těžké, že? V lednu bylo hodně mrazivé počasí.
Nejsem v Evropě poprvé, už tu hraju pět let, takže jsem na takové počasí zvyklý. A mám rád sníh, je překrásný! Jednou jsem dokonce zkoušel i lyžovat, ale moc mi to nešlo.
Už jste pochytil řeč, vtípky nebo zvyky v české kabině?
Ještě tomu nerozumím, ale chtěl bych rozumět. Chtěl bych víc mluvit s lidmi. Snaží se mi pomáhat, když nechápu. Chtějí, abych byl součástí týmu. Mám pocit, že mě v týmu berou, a připadám si jako v rodině. Ale jsem v novém prostředí, v Dánsku to taky trvalo.
PřestupyJak se mění kádry prvoligových týmů  |
Trenér Habanec po cizincích vyžaduje fotbalová slovíčka v češtině. Zvládáte je?
Jasně. Sám, sáda (záda), prává, lavá. A to je pouze část slov, abych mohl fungovat na hřišti.
Ulehčuje vám aklimatizaci, že v týmu je také Franci Litsingi z Konga?
Je fajn, že je tu ještě jeden Afričan, někdy spolu různé věci rozebíráme. Bavíme se anglicky. V Nigérii máme spoustu nářečí, hlavní jsou ale dva jazyky – běžná angličtina a lámaná angličtina (rozšířený jazyk mezi nevzdělaným obyvatelstvem, tzv. nigerijská pidgin English – pozn. aut.), které Franci nerozumí.
Schází vám něco z Nigérie?
Víte, teď už to jsou dva roky, co jsem neviděl rodinu. Je to pro mě docela těžké, protože předtím jsem jezdil domů dvakrát do roka. Chtěl bych je vidět, moc mi chybí. Uvědomuju si, že žijí daleko. Takhle jsem si to ale vybral. Pravděpodobně se podívám domů až v červnu.
Ital, Srb, trio Brazilců. Cizinci v Brně tápouItal Migliorini, Senegalec Fall, Bosňan Pejič. Na tahle jména si možná už nevzpomenou ani nejvěrnější brněnští fanoušci. Brazilec Elton Lira, Srb Markovič nebo Francouz Moukanza něco ve Zbrojovce odehráli, ale výraznou stopu za sebou v české lize nezanechali. Na podzim se snažil marně získat přízeň fandů litevský stoper Kijanskas. Zahraniční fotbalista, který se prosadí a zařadí se mezi opory týmu? V Brně nevšední úkaz. Nyní se to má změnit. Přesněji – musí se to změnit. „Momentálně je situace taková, že v lize jsou čeští hráči dost přebraní,“ říká trenér Zbrojovky Svatopluk Habanec. „Ti lepší odcházejí do českých velkoklubů a týmy od nějakého pátého místa dolů si hráče vyměňují.“ Kluby se tak musí poohlížet za hranicemi. I proto by měla brněnská ofenziva na jaře tančit v africkém rytmu. Na křídlech by měl řádit Konžan Franci Litsingi a nigerijská akvizice Musefiu Ashiru. „Hlavní trend Zbrojovky by měla být práce s mládeží. A jestliže na jednotlivé pozice nebudeme mít kvalitu, budeme tým doplňovat,“ konstatuje Habanec. Brněnská líheň patřila ještě nedávno k nejvyhlášenějším v tuzemsku, nebylo ani třeba shánět drahé posily. „Zbrojovka je klub patriotů, který sází na Jihomoraváky. Bojují za klub srdcem. Hráči z kraje pochází, klubu fandí. Je to dané i historicky,“ uvažuje fotbalový expert Luděk Zelenka, proč Brňané nevyhledávali zahraniční akvizice. A když se v kabině objevily, většina z nich – jako například brazilská enkláva Lira, Léo, Dalmo v sezoně 2009/2010 – se neprosadila. „Znám to z vlastní zkušenosti. U těch, kteří jsme přišli zvenku, byl otazník,“ vzpomíná bývalý útočník, jenž ve Zbrojovce strávil tři sezony. „Slýchal jsem, že nejsem z Brna. Neznám to tady. Nevím, jak to chodí. A budu s tím mít problém. Cizinci to měli podobně. Mně to nevadilo, ale ne každý to zvládne.“ Cizinci bývají v českých klubech strůjci vlastního štěstí. Záleží na charakteru a snaze přizpůsobit se. „Dřív za mě platilo: Kdo nevládl češtinou, nemohl hrát. Dneska už se to posunulo, anglicky umí hodně kluků,“ ví Zelenka. „Když se cizinec trošku snažil mluvit a dostával se do toho, byl zpestřením kabiny. Věci spojené s jeho češtinou byly vtipné a pomáhaly,“ dodává expert, jenž vzpomíná i na opačný přístup. Na přelomu tisíciletí ve Slavii sdílel šatnu se Slovincem Sankovičem. „Nechtěl se učit řeč a ani dodržovat naše zvyky – třeba dávat peníze do kasy za pokuty.“ Ve Zbrojovce, jejíž současné vedení se opět snaží nastartovat výchovu talentů, věří, že africké duo bude platné. „Oba jsou takové hravé děti, ve volném čase mají neustále otevřená ústa dokořán,“ líčí Habanec. „Rádi se smějí, rádi se baví. Má to nějaké hranice, ale jejich přítomnost vnímám pozitivně.“ |
