Rozhodl jste gólem o životně důležitých třech bodech, ale zrovna nadšeně nevypadáte.
Radost z vítězství mám určitě, ale nemám radost z toho...
... že jste nebyl v základní sestavě.
Zklamaný jsem ještě teď. Šel jsem na hřiště s pocity, že aspoň můžu mančaftu pomoct rozhodnout. Podařilo se. Ale pocity dobré nebyly.
Mohl jste hrát od začátku, nebo vás trenér šetřil i kvůli vašim problémům se svalem?
Měl jsem drobné svalové problémy, ale od středy jsem trénoval naplno. Někteří, kteří od středy také začali trénovat, hráli. Ale to je jedno, to je věc trenéra, ne má.
Jste naštvaný?
Ne, ale každý chce hrát. A já to koušu prostě teď hůř. To je všechno.
Masopusta jste v klíčovém souboji zválcoval. Za gólem jste šel hodně tvrdě. Nebál jste se faulu?
Tak tvrdě... Šel jsem dát gól, prostě jsme ho potřebovali. Centr byl vynikající. Věděl jsem, že ho přeskočím. Sice jsem ho trochu shrnul, ale byl jsem nad ním. Když chceš dát gól, musíš tam jít hlava nehlava. Jsem rád, že to vyšlo.
Vedli jste, ale proti deseti jste v závěru působili nervózně.
Oni se ani po vyloučení nezatáhli, hráli ještě líp. Bylo to možná pro nás paradoxně horší, ale tak to někdy bývá. Soustředili jsme se na obranu a je to škoda. Měli jsme ještě náznaky. Já přihrál Aidinovi Mahmutovičovi moc dozadu, mohl jít sám na gólmana, takové věci musíme dohrát. Ale hrajeme o záchranu a báli se o výsledek. Nohy nejdou, jak mají. Z toho pramení, že jsme se zatáhli, začali ztrácet jednoduché balony, které bychom za normálních okolností uhráli, ale bohužel hrajeme o život a takhle to vypadá.
Ulevilo se vám?
Spíš jsem měl radost, že jsme to udrželi. Bylo to velké trápení. Hrajeme ale o záchranu a psychika je taková, že se není čemu divit. Jablonec jsme prostě museli porazit. Vedli jsme, Jablonec do ničeho nepustili a pak po centru do vápna vyrovná. A tím se zase dostaneme pod tlak jako kráva.
Tři body vás udržely v naději.
Jsou důležité, protože kdyby nebyly, byl by asi konec.
Jenže teď vás čekají zápasy na Dukle a Slovácku, venku se vám vůbec nedaří. Co změníte?
Je to svým způsobem pořád dokola, musíme to potvrdit ve venkovním zápase. Ty máme teď dva, dva těžké. Musíme je zvládnout, jinak jdeme dolů. Udrží nás jedině vítězství na Dukle. Bod nám nic neřeší. Zlín hraje s Příbramí, pokud ji porazí, už je někde na třiceti bodech.
Vaši konkurenti ztratili body, ač Příbram vyrovnala až v závěru.
To je škoda, ale nevyhráli a my jsme to zase zkrátili o dva body. Pořád jsme ve hře, to je důležité.
Kariéru už ve 32 letech kvůli zranění před zápasem ukončil váš někdejší spoluhráč Michal Hubník. Mrzí vás to?
Přemýšlel jsem nad tím. Mrzelo mě, že jsem nehrál od začátku, chtěl jsem si s ním ještě naposledy na hřišti plácnout. Jeho kariéra byla super. Prožil jsem s ním tady fantastické čtyři roky, dodneška jsme kamarádi, vídáme se a je mi líto, že skončil, že mu nevydrželo zdraví. Ale pro něj je to přednější, protože má velké problémy do normálního života. Co víc říct? Poděkovat mu za to, co odvedl v Sigmě. Myslím, že lidé to udělali krásně, poděkovali mu. Na druhou stranu je to moje generace, je to těžší pro mě. Už se to asi blíží.
Kristova léta ještě nejsou přece na loučení.
Já vím, je to těžké, no. U Hubňu je to dané obrovskými zdravotními problémy, které se táhly už tři roky. Jsme v kontaktu, věděl jsem, jak je na tom, a poslední dva roky to nebylo nikdy dobré. Takže se rozhodl to ukončit. Gratuluju mu ke kariéře, byla super.
