"Za nás to byla padesátka, později dvě stovky, nakonec pětistovka," vzpomíná Josef Pouček, sekretář svazové komise rozhodčích, bývalý mezinárodní sudí, který působil v lize 22 let do roku 1988.
Větší peníze přivála rozhodčím éra předsedy Chvalovského v devadesátých letech. Dokonce se uvažovalo o jejich profesionalizaci. Ale bylo by to pro svaz příliš nákladné, bez záruky kvality. Pro sudí, muže středních let s rodinami, také sociálně velmi nejistá záležitost.
Pouze v Anglii uzavírají hlavní prvoligoví rozhodčí kontrakt s fotbalovou asociací. Vydělají si mezi 2 až 2,5 milionu korun ročně. Jinde se věnují fotbalu jako vedlejší činnosti.
Také Zejda je podnikatel
Většina z 23 elitních rozhodčích českého fotbalu podniká. Mají obvykle menší firmy, jejichž fungování jim dovolí dát přednost rozhodcovské kariéře. Obvykle řídí dva zápasy týdně, jeden ligový a jeden přátelský.
|
Výdělky elitních sudí v Česku nejvyšší příjmy v sezoně 2003-04 |
Typickým příkladem je obviněný Václav Zejda. Je mu pětatřicet. Hrával druhou ligu za Mladou Boleslav, ale musel skončit vinou zraněného kolena. Vystudoval FTVS, má I. trenérskou třídu, ale zaměřil se na pískání. Jeho firma KP trade obchoduje se zdravotnickým materiálem.
Další? Plzeňský Jaroslav Jára má prosperující firmu Decor Art. Ve čtyřech firmách drží podíl Lubomír Puček. Jiní pracují na běžných místech - Josef Dvořáček je učitelem, Karel Vidlák ředitelem zimního stadionu, Ivo Polák ministerským úředníkem.
Žádný z nich nehrál fotbal na vrcholové úrovni. Což se dá zdůvodnit i křížením zájmů: hráč vytrvá na hřišti zhruba do pětatřiceti, a to už je pozdě. Na mezinárodní úrovni se drží limit 45, v Česku o dva více.
|
Největší omyly sudích v sezoně Příbram - Sparta 0:0 (3. kolo) |
Prvoligovým rozhodčím je tedy mezi třiceti a pětačtyřiceti, mají rodiny. Řada z nich velmi dobře bydlí, vybraně se oblékají a jezdí slušnými auty. "Jsme obyčejní lidé, kteří rozhodují o desítkách milionů korun mnohem mocnějších," pravil jeden z nich, který si nepřeje být jmenován.
Rozhodčí? Stát ve státě
Přesto bývá rozhodcovská komunita - tedy rozhodčí, delegáti a šéfové hodnotících komisí - ve fotbalovém prostředí nazývána státem ve státě s mafiánskými pravidly.
Vyšplhat po kariérním žebříčku do nejvyššího patra vyžaduje mnoho schopností. Nejen znát pravidla a mít obstojnou fyzickou kondici. Systém postupů z nejnižších soutěží bývá často neprůhledný. Každá naděje musí mít za sebou někoho mocného, často se hovoří o provizích z dalších výdělků.
Ligový sudí Jan Prášil před lety zmizel, patrně byl zavražděn v souvislosti s nekalým podnikáním.
Také korupční aféry provázejí rozhodčí po celém světě. Před časem uznávaný španělský sudí Nieto oznámil, že mu před pohárovým utkáním v Kyjevě nabídli úplatek včetně drahých kožichů. Kyjev byl potrestán vyřazením z Ligy mistrů.
V Česku zahřměla nejmohutnější aféra v létě roku 1995, kdy byli čtyři rozhodčí včetně Pučka přeřazeni do druhé ligy "pro ztrátu důvěry".
Tehdejší předseda svazu František Chvalovský tehdy prohlásil: "Copak jsme to mohli říct naplno?" Přišel čas nyní?
