Jaký jste před soubojem v Teplicích měli bojový úkol?
Hrát pozorně v defenzivě a přitom využívat každou příležitost k protiútokům. Prostě uhrát ten dobrý výsledek. A řekl bych, že jsme úkol splnili.
Remízu tedy za úspěšný výsledek považujete?
Samozřejmě. Pochopitelně, že chceme vyhrát v každém zápase, ale udělat bod na hřišti mužstva, se kterým se bojujeme o první místo, to přece úspěch je.
Kdyby se ale v poslední minutě normální hrací doby povedl Hološkovi lob, mohli jste i vyhrát.
To je sice pravda, ale stejně tak jsme mohli i prohrát. V nastaveném čase hodili domácí dlouhý aut do našeho vápna, já to sice odhlavičkoval, jenže pak se míč dostal na zem a před naši branku. A kdyby těsně před ní Mašek nepromáchl, byli bychom nahraní...
Co bylo pro libereckou obranu v tomto zápase nejtěžší?
Dlouhé nakopávané míče na teplické útočníky a standardní situace, na které chodili i jejich vysocí hráči z pole. A pak taky ty jejich dlouhé auty.
Ale vy sám jste vyhrával jeden hlavičkový souboj za druhým. Ty nakopávané míče vám přece musí vyhovovat.
No, když mám skoro dva metry, tak se tím vypořádat musím. Ale všechny ty vzdušné souboje jsem nevyhrál.
Liberecký sportovní ředitel Ladislav Maier prohlásil, že nebýt Košťála, jen těžko byste v tabulce byli na prvním místě. Taková slova asi zalichotí, co?
Je to samozřejmě příjemné, ale nos nahoře kvůli tomu mít nebudu. První místo je zásluha celého mužstva, ne Košťála. A neříkám to ze zdvořilosti, to je prostě fakt.
Pokud je zdravý Zápotočný, nastupujete ve stoperské dvojici s ním. Jak se vám hraje s jinými spoluhráči?
Výhodou Liberce je, že má pořád hodně vyrovnaných kvalitních fotbalistů. Takže když nemůže Tomáš Zápotočný, je mi v podstatě jedno, jestli si vedle mě stoupne Milan Matula jako dneska, nebo jindy třeba Radek Hochmeister. Jak jsem říkal, nemáme to postavené na jednotlivcích.
O čemž svědčí, že dnes ani nebyla znát neúčast tří zraněných opor Zápotočného, Abraháma a Zbyňka Pospěcha.
Pochopitelně, že kdyby byli zdraví, hráli by. Ale bylo na nás, co jsme nastoupili, abychom makali i za ně. A povedlo se.
První dva ligové starty jste si připsal před téměř čtyřmi roky v hradeckém dresu za trenéra Uličného, potom jste strávil půldruhého roku v druholigovém Mostu a od ledna 2004 jste v Liberci. Dnes patříte do základní sestavy, takže poslední přestup si jistě nemůžete vynachválit.
Když se loni na začátku roku Liberec ozval, byla to pro mě fantastická nabídka. Věděl jsem, že jde o výborné mužstvo, o klub, kde se nepracuje chaoticky, a který může hrát o nejvyšší příčky. Takže jsem samozřejmě kývnul a snažil se dostat do základu. A od března, přesně od sedmnáctého kola minulého ročníku si to místo v základní sestavě držím.
Proč je dnes liberecké mužstvo tam, kde právě je?
Budu se opakovat. Máme dost kvalitních hráčů, tedy hodně silnou lavičku, což je strašně důležité. Máme hru založenou na týmové práci a samozřejmě kvalitní lidi kolem. Od trenéra přes asistenty a dál až po klubové vedení. Vždyť už jsem naznačil, že se tu pracuje systematicky. A taková práce se přece projevit musí.
Neptejme se po desátém kole, kdo ligu vyhraje. Ale troufnete si říct, že podzimním mistrem bude Liberec?
Asi vás zklamu, ale já takhle daleko neuvažuju. Přijďte se zeptat po šestnáctém kole. A jestli se jich na podzim bude hrát sedmnáct, tak po tom sedmnáctém.
