"O stanovisku UEFA vím jen z médií. Satisfakci teď necítím, vše mě mrzí za fotbal, který mám rád," tvrdí.
Je-li toto skutečně názor UEFA, pak pro vás musí být logický, že?
Od začátku tvrdím, že ve světě sportu včetně toho fotbalového musí být podobné případy v kompetenci na státech nezávislých orgánů. Taková nezávislost se musí posilovat, český fotbal přitom udělal pravý opak.
Proč je to vlastně špatně?
Řečeno v obecné rovině, sport dokáže díky svým nezávislým orgánům vyřešit aféry mnohem rychleji, než to dokážou orgány státu. Druhá rovina pak je, že v trestním řízení musí hrát pochyby vždy ve prospěch obviněného - pokud jsou, musí být takový člověk osvobozen. Ve sportu a jeho orgánech může být míra prokázání například korupčního jednání nižší. Na to existuje spousta odborných posudků, vyplývá to i z mých konzultací a ukazuje se to i v praxi: kdyby v Itálii či v Turecku čekali na výroky soudu, nikdy tam nikoho nepotrestají. Tady se šlo naprosto jinou cestou a byla to jen zástěrka, jak celou věc zamést pod koberec. Geneze je jasná: sparťanský šéf pan Křetínský donesl předsedovi tuzemského fotbalu panu Peltovi jakousi tašku, o níž ředitel protikorupční policie pan Martinec prohlásil, že v ní nic není. Tečka.
Cítíte nyní satisfakci?
Není to o žádné satisfakci. Mám fotbal rád a nadále mě mrzí, co se v něm děje. Vždy závisí na tom, jak se která organizace k problému postaví. Jestli čelem, tedy stylem "Ano, máme problém a pojďme ho řešit", nebo oklikou, což se děje v naší politice a bohužel i v našem fotbale. Já s touto oklikou nesouhlasil, proto jsem odstoupil.
Myslíte, že lze celý případ vrátit na fotbalovou půdu?
To je otázka na předsedu Peltu a pány z výkonného výboru. Nicméně vždy se dá něco udělat, něco přehodnotit. Přitom já v principu souhlasil s pány v tom, že je třeba se bavit, jak nastavit šetření podobných kauz a spolupráci s policií lépe. Očekával bych dejme tomu půlroční debatu a transparentní návrhy, které by prošly legislativní radou a právním oddělením fotbalové asociace. Nelze však takové rozhodnutí udělat ze dne na den, a tedy zcela účelově. Když mi bylo dáno doporučení, které se ve skutečnosti rovnalo nařízení, abych dal od aféry ruce pryč, nemohl jsem ho akceptovat, protože to nedávalo logiku.
Teď už se ve fotbale neangažujete?
Poznal jsem v něm spoustu lidí, udělal si v něm přátele, takže se o něm bavím velmi často. V oficiální rovině se neangažuji, nemám žádnou funkci.
Čistě hypoteticky: chtělo by se vám znovu angažovat v okamžiku, kdy by byl případ fotbalu navrácen?
Mé působení ve fotbale je už historie. Mám velké výhrady vůči panu Peltovi, podle mě není dobrým předsedou, nevede fotbal dobrým směrem. A to, jak dopadla aféra, je jeden ze střípků v mozaice.
Vy jste nadále přesvědčen, že v Křetínského kabele nic není?
Je i není. Pan Křetínský má nepochybně spoustu indicií, že se ve fotbale něco špatného děje. Dokumenty či důkazy o tom však nebyly předány policii, takže kauza nepokračuje dál, což je nešťastné. Fotbal i celá společnost má s korupcí problém, místo snahy o řešení ale vidíme zákulisní tahanice. Už ve zmiňované Itálii a Turecku se nezávislé fotbalové orgány nebojí tvrdě potrestat i ty největší kluby.
K tomu ale šetření vaší komise nespělo. Případ vám byl odebrán těsně předtím, než hrozilo potrestání Daniela Křetínského za neposkytnutí důkazů pro svá tvrzení o špíně.
Vždy jsem mohl postupovat jen podle toho, jaké důkazy jsem měl na stole. Když to zjednoduším, v hlavě jsem měl tři varianty, jak případ vyřešit. První byla, že pokud se jednalo o jeden uplacený zápas, odečtou se klubu body a dostane pokutu. Pokud by těch zápasů bylo víc čili by šlo o systém, přistoupilo by se k vylučování klubu nebo klubů ze soutěží. Třetí variantou pochopitelně bylo, že pokud člověk, který něco za účasti médií rozjede, vše rozpoutá a nepředloží důkazy, nechá fotbal vláčet v souvislosti s podezřením z korupce, pak ho poškodil a náleží mu trest. Nevím, jak by to nakonec dopadlo, jaká varianta by se stala. Ztratil jsem podporu a musel bohužel odejít.
