„Zákaz se týká jen svazových funkcí, v klubech můžu být zaměstnaný,“ vysvětluje. Celá kauza však pro něj ještě zdaleka neskončila. Po fotbalovém soudu se korupcí ve fotbale ještě zabývá civilní soud.
V úterý jste stál u soudu znovu. Jak hodnotíte dosavadní vývoj?
Soud je teprve v úvodní fázi, začal výslech svědků a jak už proběhlo v médiích, většina z pozvaných se nedostavila. Vyslechnuti byli jen dva svědci, kteří vypovídali víceméně ve prospěch obžalovaných. Myslím si, že v následujících líčeních uslyšíme řadu zajímavých názorů. Pro mnohé budou možná velmi překvapivé, pro mě už ani tak ne. Celý případ ukáží v docela jiném světle, než jej dosud prezentovala především obžaloba, ale i policie a média.
Tušíte, jak soud skončí?
Nechci předjímat, věřím v nezávislost a nepodjatost soudu v Kroměříži. Na jednu stranu si myslím, že celou záležitostí by se soudy vůbec neměly zabývat. Na stranu druhou ale vítám, že věc řeší i civilní soud, především disciplinární komise fotbalového svazu vynesla nad řadou lidí ortel bez řádného prozkoumání, bez důkazů. Soud může mnohá tato pochybení napravit.
|
KDO JE JAROSLAV HASTÍK * Narozen 29. srpna 1954 |
Fotbalový svaz vás potrestal dvouletým zákazem činnosti ve fotbale. Stýská se vám?
Vámi zvolenou formulaci přebrala snad všechna média, přitom není správná. Rozhodnutí disciplinární komise o zákazu činnosti se týká pouze omezených výkonů činnosti, konkrétně ve volených orgánech svazu na republikové, krajské a okresní úrovni.
Oddílů, které jsou členy svazu, se tedy rozhodnutí netýká?
Zákaz činnosti se na výkon profesní činnosti vztahovat nemůže, ať už v zaměstnaneckém či jiném smluvním vztahu. Rozhodnutí svazu si však špatně nevyložila jen média, ale také v mém mateřském klubu, kde situace využili a odstranili mě coby klubového činovníka.
1. FC Synot jste opustil už před rokem. Co vlastně děláte?
Do konce roku 2004 jsem pracoval jako obchodní zástupce jedné z firem holdingu Synot. Letos jsem začal provádět finanční poradenství pro jednu zahraniční firmu a od léta jsem začal spolupracovat s fotbalovým klubem v Šardicích, kde jsem dostal nabídku sportovního ředitele, která by měla zaštiťovat mládežnický i seniorský fotbal. Tento klub by měl díky postoupení práv od zkrachovalé Poštorné působit v jihomoravské divizi, v mládežnických kategoriích má čtrnáct mužstev, která hrají vesměs v těch nejvyšších soutěžích. Je to pro mě příležitost vrátit se do sportovního prostředí. Do fotbalu, který mě tolik baví a se kterým už mám spoustu zkušeností.
Jaké jsou ambice budoucího účastníka divize?
Je to tady založené na obrovském nadšení, obětavosti činovníků i majitelů klubu. Já jsem především rád za to, že se na mě tito lidé nedívají jako na vyvrhele, zločince. Naopak do mě vložili důvěru a já rád budu jejich klubu užitečný.
Vy asi nemůžete žít bez fotbalu.
Určitě. Od dvanácti let jsem fotbal hrál, od sedmnácti jsem byl trenérem a souběžně s tím jsem působil na různých funkcionářských postech. Ve svých padesáti letech začít s novou prací by nebylo jednoduché. Fotbal je pro mě živel. A to, že mi teď někdo znemožňuje pracovat ve fotbale, na němž jsem vyrostl, je jen dočasná záležitost. Je to snaha pokrytců, kteří si nyní v klubu 1. FC Slovácko budují svou kariéru. Věřím, že se do zdejšího, slováckého fotbalu jednou vrátím.
Jak dnes vycházíte s ligovými manažery? Neodvrátili se od vás?
Myslím si, že právě naopak. V celém fotbalovém hnutí je tato kauza, která vznikla před patnácti měsíci, vnímána zcela jinak, než jak vypadá v médiích. Ve fotbalovém prostředí, mimo můj bývalý klub, mám vztahy vesměs na stejné úrovni jako dřív. Tedy dobré, kolegiální, přátelské. Právě na tom bych chtěl postavit své další působení ve fotbale.
Změnil se po vypuknutí korupční aféry váš osobní život? Jak hodnotíte uplynulý rok?
Vůbec jsem nečekal, že bych se do situace, jako je tato, mohl někdy dostat. V bývalém Synotu tehdy bylo vše přichystáno k tomu, aby klub v budoucnu prosperoval a dosahoval výrazných sportovních úspěchů, o kterých sice mluví i současné vedení mužstva. Je však třeba vycházet z toho, že to byl zdravý klub, jeho základy sportovní i ekonomické se pečlivě budovaly dvanáct let. Nyní se z už prostřeného stolu pouze ujídá a mám obavy, že perspektiva klubu je pouze dočasná. Nevidím zde žádné prvky dalšího rozvoje. Naopak, klub je dál a dál oslabován, což je mi líto ze všeho nejvíc.
Pro nové majitele je složité zajistit podmínky, které měli fotbalisté dřív, za vlády Synotu.
Samozřejmě, že laťka byla postavená hodně vysoko. S odstupem času mě čím dál tím víc mrzí, že bývalí majitelé tak brzy oznámili svůj úmysl skončit s fotbalem. Podobně silný subjekt, který by klub udržel na stejné úrovni, totiž podle mě v regionu chybí. Na druhou stranu existují vnitřní síly, které udržují mužstvo nad vodou. Především zájem veřejnosti a podpora diváků. Kdo ví, možná se štěstí usměje a přijde někdo solventní i solidnější, než současné vedení a klub bude brzy znovu prosperovat.
Noví majitelé hradišťského fotbalu vám zakázali na stadionu vstup do VIP sektoru. Víte proč?
Ne, ale chápu to jako jejich obavy, že bych mohl kompromitovat jejich čisté fotbalové duše a tváře, na které si někteří z nich hrají. Ovšem i tak jsem na zdejší fotbal nezanevřel, to vůbec ne. Jen na zápasech fyzicky nejsem. Dění v klubu pozorně sleduji. Za dané situace se ale záměrně držím zpět. Myslím si však, že tito lidé ve fotbalovém klubu dlouho působit nemohou a nebudou.
Novým sportovním ředitelem Slovácka je Rudolf Baránek. Sledujete jeho práci?
Kdyby přišla jen polovina hráčů, co za posledního půl roku pan Baránek do médií vypustil, tak by v Hradišti muselo být mužstvo typu Barcelony. Jeho čeření hladiny je podle mě jen cílené odvádění pozornosti od problémů, které v klubu evidentně jsou. Především prostřednictvím regionálního týdeníku je veřejnost záměrně mystifikována a každý, kdo si tyto rozhovory se současným sportovním ředitelem poskládá, jim musí jen smát.
S fotbalem jste toho zažil spoustu. Neuvažujete o vydání pamětí?
Přiznám se, že jsem k tomu byl už několikrát vyzván přáteli i lidmi z fotbalu, zvlášť když viděli mou složitější finanční situaci. Velice rychle jsem tuto myšlenku zavrhl. Byl by to z mé strany populistický čin, který by mohl ublížit mnoha lidem, kteří fotbal berou poctivě. Ohrozit by pochopitelně mohla i mě. V hlavě se mi spousta poznatků a zkušeností honí a určitě si je později poskládám do nějakých záznamů. Jejich zveřejnění by ale fotbalu neprospělo.
