Také nic neskrývám, takže můžeme klidně mluvit: podle člena odvolací komise Lubomíra Sedláčka jste se přiznal ke korupci. Opravdu?
Přečetl jsem si to ve vašich novinách a byl jsem velmi rozezlen. Ale po telefonickém rozhovoru s panem Sedláčkem musím říct, že jsem klidnější. Pan Sedláček mě ubezpečil, že vše překroutila média.
Neříkejte! I já jsem s panem Sedláčkem dnes mluvil a znovu se ho ptal na vaše přiznání. A on je opět potvrdil. Jednomu z nás tedy musel lhát.
Nevím. Já teď budu podle rady pana Sedláčka čekat na písemné vyjádření, mám prý být v klidu.
A když připustíte, že Sedláček skutečně mluvil o vašem přiznání?
Trvám na tom, že jsem se k ničemu nepřiznal! A k čemu, prosím vás! Když jsem si slova o přiznání četl, byla to ta nejhorší věc, co se mi za půl roku trvání mého případu přihodila. Celý čas za sebe bojuji a hájím se a teď mě domnělé tvrzení o přiznání zesměšnilo před rodinou i známými.
Sedláček říká, že jste přiznal kontakt s rozhodčími.
To jistě, celé roky jsem byl v kontaktu s rozhodčími, považoval jsem to ve své funkci za povinnost. Nevidím na tom nic špatného a už vůbec to nepovažuji za přiznání něčeho, z čeho jsem viněn.
Jenže Sedláček to tak asi pochopil. Mně to tak aspoň vyložil.
Kdybych se přiznal k něčemu, co jsem neprovedl, byl bych hajzlík a podrazák vůči těm, kteří věří, že jsem bez viny. To radši budu mít vlastní čest, byť v očích mnohých jsem už teď kriminálník. Radši kriminálník než hajzlík a podrazák.
