„Měl jsem vizi, že bychom mohli přivést nějaké mladé hráče, jenže oni nikam nechtějí. Nemají potřebu chodit ani do německé bundesligy, pro ně je to chudší soutěž,“ pronesl nový sportovní ředitel prvoligových sklářů, který rok působil coby trenér národního týmu Spojených arabských emirátů do 20 let.
Teplický ředitel Petr Hynek vtipkoval: „Říkal jsem panu Dovalilovi, ať místo hráče přiveze šejka.“ Dovalil se pousmál: „Všechno je možné, kontakty jsem si udělal.“
Ani myšlenky na hráčský import se nezřekl, byť tomu moc nevěří. „Arabů v Evropě moc nebylo, nepřestupují sem ani ze Saúdské Arábie, kde je silná liga a na zápasy chodí 60 tisíc fanoušků.“
Zato elitní soutěž v Emirátech netáhne, podle Dovalila je průměr jen 500 diváků. „A to ještě dělají tak, že je přivezou z Ománu, dají jim 100 dirhamů a zaplatí oběd v KFC, aby jim někdo fandil. Šejkové do toho sypou obrovské peníze.“
A proč, když návštěvy jsou tak slabé? „Pro ně to je hračka. V Dubaji je nejbohatší klub Al Ahli, kde trénoval Ivan Hašek, a mají rozpočet 450 milionů dirhamů. Vynásobíte to sedmi a jsou to 3 miliardy korun. Když se k tomu v Teplicích přiblížíme, budu spokojený,“ křenil se Dovalil, bývalý trenér českých mládežnických reprezentací.
Sportovní ředitel Jakub Dovalil (vlevo) a člen teplického představenstva Ing. Petr Hynek.
Jeho konec v Emirátech prý plno lidí překvapil, přitom mohl čtyři roky vést olympijský tým. „Nevím, jestli bych tak dlouho vydržel. Nebyl jsem tam s rodinou, dojížděla jen na nějaké časové úseky a holku mám v první třídě. Vyhodnotil jsem si, že peníze nejsou všechno.“Ani fakt, že se měl jako v bavlnce, ho nezviklal. „Já měl naopak strach, že bych zakrněl. Kolem národního týmu je absolutní servis, ani si nemusíte zavázat tkaničku nebo udělat kafe. A fotbal je tam jiný.“
Bydlel v centru Dubaje pod nejvyšším mrakodrapem světa Burdž Chalífa. Zatímco kolem reprezentace se o něj starali, životem v exotické destinaci se protloukal sám.
„Měl jsem představu, že někdo se mnou bude tři dny a pomůže mi zařídit banku, telefon, byt, řidičák, ale nic,“ vykresluje. „Účet v bance se zakládá 10 dní, ne 10 minut jako tady. A musel jsem si udělat i řidičák, ten český neuznávají, přitom bez bouračky jezdím 25 let.“
Aspoň mu pomohli zkrátit výuku z roku na týden. „Rychlokurz. Couval jsem, parkoval a učili mě lidi z Jemenu nebo Bangladéše, úsměvné. Ale bez auta se člověk nehne, nic jiného než metro tam nefunguje.“ Život si v Emirátech užíval, jeho dcerka navštěvovala českou učitelku. „K dětem jsou velmi přátelští. Za rok 2016 je vyhodnotili nejúspěšnější zemí světa. Když jste Evropan a máte příjem, starají se. Přijdete do práce, frajer vám přinese kávu, džus, pak i oběd. Prostě pohoda.“
S radikálním islámem se nesetkal. „V reálu se o nikoho nestarají, nechají vás být. A v Dubaji je i kostel pro křesťany. Ale přiznám, že je strašně složité islám pochopit.“
Víra zasahovala do fotbalu. „V cizině se moji hráči modlili třikrát denně, doma pětkrát. Když se hrálo v osm večer a oni se ve 4.37 ráno modlili a pak už nespali, bylo to složité.“ Podobně při ramadánu, postním měsíci. „Hráči většinou přiberou, protože přes den spí a žijí v noci, obrátí se jim režim. Vy tam nesmíte dráždit na ulici, ale obchody a restaurace mají plentu s nápisem Vstup muslimům zakázán a za ní všechno jede. V Dubaji žije spousta cizinců.“
Musejí se srovnat i s pracovní (ne) morálkou Arabů. „Nemají zažité plánování, jede to samospádem. Sedíme u stolu, najednou někdo přijde a řekne: Za 10 dní se letí do Číny na turnaj, tak to dej dohromady. Nebylo to úplně pro mě.“ Pracovní týden trvá od neděle do čtvrtka. „Já byl každý den na asociaci, zato místní tam chodí dvakrát za měsíc. Říkali: Co tady děláš? Běž domů! Prý jim všechno zkazím.“
Ale neplatí to asi obecně, v nedalekém Kataru se ohánějí při výstavbě arén pro mistrovství světa 2022. „Šampionát bude dobrý,“ míní Dovalil. „Tím, že tam nejsou žádné odbory, nekoukají – když to přeženu – kolik lidí při stavbě stadionu umře. Dělají 24 hodin denně, za tři měsíce mají hotový půlkilometrový most. Arény na fotbal jsou hezké, plno fanoušků bude bydlet i v Emirátech.“
S reprezentací do 20 let se Dovalil zúčastnil mistrovství Asie v Bahrajnu, ale navzdory zisku 4 bodů tým nepostoupil ze skupiny. To už mu pomáhal Miroslav Jirkal, který ještě na Arabském poloostrově zůstal.
