Tohle však nyní končí poté, co obě vyšly možná až nad očekávání dobře.
Po první, veleúspěšné seznamovací, v níž se Hradečtí dokonce vecpali do skupiny hrající o titul, přišla možná těžší - potvrzovací.
Ani v situaci, kdy si to přál možná nejméně v historii, v ní Hradec nepropadl. Skončil v tabulce osmý, daleko od sestupu a připsal si tak jednu z nejvydařenějších sezon ve své klubové historii. Co všechno se o ní bude připomínat, až na ni sedne prach času?
Obava, aby stadion nebyl při křtu druholigový
Šesté místo a skupina o titul, to byly v minulé sezoně pro nováčka asi více než sen. Dostavily se ve chvíli, kdy hráči mohli sledovat, jak od země vyrůstá zbrusu nová aréna, na kterou v Hradci čekají už celé generace. Možná právě to i skutečnost, že po té následující martyrium čekání na nový stadion definitivně končí, mohl do klubu přinést nervozitu. Z obavy, aby slávu neprožíval jako druholigový. V hlavách to měli všichni včetně hráčů, zvlášť když v průběhu sezony byly chvíle, kdy se o tom vzhledem k vývoji výkonnosti mluvilo hlasitěji. Naštěstí ony obavy mužstvo rázně ukončilo a sezonu dohrálo v klidu. Rezultát? Hlavní úkol pro sezonu 2022/2023 byl splněn.
Úspěch přidává třetí prvoligový zářez v řadě
S prvním bodem souvisí i druhý. Hradec v předcházející dekádě patřil k týmům, které když už se do 1. ligy dostaly, tak z ní hned spadly. Vydržet minimálně tři sezony mezi elitou, což si zajistil letošním úspěšným ročníkem, se mu nepovedlo už deset let. A pokud bude v úspěšném prvoligovém počínání pokračovat i v příští sezoně, dostane se na nejlepší výsledek celého čtvrtstoletí. V minulých 90. letech totiž hrál ligu pravidelně, až příchod nového milenia tuto tradici narušil. Přišel čas to změnit? Snad tomu nový stadion pomůže.
Koubkův rukopis na úspěch
Ne vždycky hráli fotbal, který by patřil do hitparád. I proto, že si uměli zvolit taktiku, kterou i kvalitnější soupeře dostávali do úzkých. Toto bylo jasným výsledkem rukopisu kouče Miroslava Koubka, který Hradecké provedl dvěma náročnými sezonami po jejich návratu mezi elitu. Jeho je nesporná zásluha, že se tým bez výrazných hvězd, byť řada jeho hráčů zaujala i české špičkové kluby, v první lize zabydlel.
Postrach favoritů, znovu to odnesla hlavně Slavia
Obránce Igoh Ogbu ze Slavie brání Daniela Vašulína z Hradce.
Průběh sezony? Stejně jako pro týmy podobné Hradci byl někdy dost turbulentní, udržet sérii úspěchů je složité. Ke kladům východočeského mužstva patří jistě skutečnost, že se nerozklepal před favority. Hned v 1. kole Hradec porazil Slavii, z královské trojice dokázal vyhrát i v Plzni hned v úvodním kole jara. V této sezoně si tak nepřišel jen na Spartu, i když o důvodech porážky 1:2 na Letné na podzim se hodně a oprávněně diskutovalo. Největší pifku na Hradec má jistě Slavia, která s ním ztratila pět bodů, ani jednou ho neporazila. Kdyby je měla, slavila by titul, s mistrovskou Spartou totiž sezonu zakončila na stejné bodové hladině.
Definitivní ztráta domova
O tom, zda byl mladoboleslavský azyl skutečným domovem, se dá pochybovat, nebylo však zbytí a Hradci sympatické prostředí dlouho svědčilo. Až do doby, než přišlá druhá část podzimu a po něm téměř celé jaro. Skoro se chce říct, že se stadion v Boleslavi pro Hradec stal noční můrou. Načala to nečekaná říjnová porážka v prestižním derby s Pardubicemi, které v té době byly beznadějně poslední, a pak už to jelo. Výsledek? Po porážce v derby „doma“ dalších pět bezbodových utkání a až do konce sezony jen dvě výhry. Může se tak zdát štěstím, že mladoboleslavské trápení končí návratem domů bez ztráty prvoligové kytičky.
Rekordní počet vyloučených
Na začátku druhé půle zápasu 2. kola na hřišti Slovácka dostal Adam Gabriel žlutou kartu. Bohužel pro něj i pro celý tým byla v tomto zápase už druhá a hradecký obránce či záložník v zápase skončil. Možná nikdo z přítomných tehdy nečekal, že se Gabrielovo vyloučení stane začátkem nechtěného primátu, k němuž Hradec se dostal v jinak úspěšné sezoně. Na jejím konci měl totiž na kontě 11 červených karet, nejvíc ze všech týmů soutěže, druhé České Budějovice jich vyfasovaly o dvě méně. Avšak také v trestání byl Hradec stejně jako loni přeborníkem, vedle počtu vyloučených „ovládl“ i pořadí nejvíce faulujících a jeho hráči viděli i nejvíc žlutých karet.
Předčasný odchod trenéra a volba nového
Stanislav Hejkal
O trenéru Koubkovi a jeho zásluhách už byla řeč, vzpomínku na něj určitě ale bude provázet skutečnost, že nejen sezonu, ale celé angažmá ukončil předčasně, aniž by byl od mužstva odvolán. Způsobil to covid, kterým zkušený kouč v průběhu jara onemocněl a potom se už k týmu nevrátil. Dané to bylo i tím, že se s klubem nedohodl na novém angažmá, takže jeho pozici zaujal asistent Hejkal. I ten si vedl velmi dobře a byl ve hře i jako nový stálý kouč mužstva. On sám ale po této roli nebažil, takže klub ještě dost dlouho před koncem sezony, v těchto případech trochu netradičně, představil nového kouče. Jozefu Weberovi bude Hejkal k ruce stejně jako Koubkovi.
Nepříjemné absence kosily celé řady
Zranění ke sportu a zvlášť k tomu vrcholovému bohužel patří, ale Hradci znepříjemnila život asi víc než kterémukoliv jinému týmu. Zvlášť patrné to bylo od startu jara, do kterého tým šel s vědomím, že sestupové starosti nemusí být nijak daleko. Odstartovali to útočníci Vašulín a Kubala, najednou nebyl na hřišti ani jeden. Když se konečně dali dohromady a mohli začít hrát, postupně se téměř rozpadly defenzivní řady a najít do tříobráncového systému tři zdravé borce, to byl někdy problém. Tým to ale zvládl, vždycky i v nepříznivé konstelaci dokázal zabrat, v tom byla jeho velká síla.
Povzbuzení na závěr, do nové sezony s výhrou
Hradecký Matej Trusa překonává libereckého brankáře Huga Jana Bačkovského.
Vyřazení domácí Mladé Boleslavi a hra o milionovou prémii určenou sedmému týmu tabulky, takový byl závěr úspěšné sezony. V něm přišla kaňka v podobě hanebného výkonu a domácí porážky 0:4 s Libercem, která prakticky rozhodla o tom, že milion poputuje na sever Čech. I poté se však Hradečtí naposledy v sezoně ve správnou chvíli zvedli a v Liberci 3:2 vyhráli. Do nové sezony v opravdovém domácím prostředí tak mohou jít s optimismem. I proto, že v Liberci vyhráli po 29 letech.
