Marku Zúbkovi tím skončila v Jihlavě tříletá etapa. Pomáhal trenérům Komňackému, Radovi, chvíli Kučerovi a naposledy Klusáčkovi.
Jak jste se rozešel s Jihlavou?
Rozešel jsem se normálně. Nechtěli, abych tam dál pokračoval. Bylo to pro mě nepříjemné, ale takový je trenérský život. Beru to jako fakt a snažím se myslet pozitivně.
Vysvětlil vám klub, proč došlo k ukončení smlouvy?
Nikdo mi to sice nevysvětlil, ale předpokládám, že důvody jsou stejné jako ty, co řekli Luďkovi Klusáčkovi. To znamená špatné výkony v přípravě a vstup do sezony.
Je to správné jednání, že vám to vedení nevysvětlilo?
Já jsem nad tím ani takhle nepřemýšlel. Lidi nahoře - mám na mysli majitele, představenstvo, sportovní vedení - jsou zodpovědní za výsledky mužstva a za výsledky Vysočiny. A oni se rozhodli se mnou ukončit spolupráci. Nemusí to vysvětlovat. Prostě řekli, že tady tím naše spolupráce končí a oni jsou ti, kdo určí, kdo tam bude pracovat.
Byl to pro vás důstojný konec?
Žádný konec není úplně příjemný. Některé věci mohly proběhnout asi o něco líp.
Můžete být konkrétní?
Já nechci naznačovat. To si myslím, že by nebylo správné, ukazovat přes noviny na někoho a cítit se ukřivděně.
Působil jste v Jihlavě více jak tři roky. Co vám to období jako asistentovi dalo?
Dalo mi to hodně. Spolupracoval jsem s trenéry, kteří za sebou měli nějakou práci, naučil jsem se spoustu věcí. Třeba chápat ten fotbal na nejvyšší úrovni z pozice trenéra. Není to jednoduché. Do této doby jsem to znal jen z pozice hráče, a z pozice trenéra vím, že je o hodně těžší pracovat u ligového týmu a snažit se vtisknout mužstvu nějakou svoji představu a požadavky na hráče.
V čem je složitější být trenérem?
Práci musíte věnovat o mnoho víc času než hráč. Hráč se musí starat o to, aby byl kondičně připraven, aby byl v pořádku na trénink a na zápas, ale o další věci se starat nebude. Mně se stávalo pravidelně, že jsem dodělával věci i po večerech doma.
Povídejte.
Byla to třeba příprava tréninků nebo jsem se díval na nové věci, které by se v trénincích mohly objevit. Nebo jsem řešil hodně často přípravu na soupeře. A nejhlavnější je asi ten rozdíl, že fotbal jako trenér prostě nevypustíte z hlavy. Stále je nad čím přemýšlet, děláte to na sto procent. Je to paradoxní, věnujete tomu strašně moc času, a může se stát, že v jednom okamžiku to skončí. Vy se tady z toho kolotoče dostanete a najednou čumíte do zdi.
Asistoval jste Komňackému, Radovi, chvíli Kučerovi a teď Klusáčkovi. Jak vás obohatili?
Každý z nich má své přednosti a své slabiny. Pro mě bylo nejzajímavější, když jsem si sám vyzkoušel, jak bych reagoval já v té situaci, a následně si to mohl porovnat s výsledkem. Jestli jsem měl já pravdu –pro sebe jsem si to říkal –, nebo trenér udělal dobrou věc. Tady ta srovnání mě bavila úplně nejvíc. A pozorovat práci těchto lidí byla obrovská zkušenost. Některé věci konzultují s asistenty, takže jsem měl možnost do něčeho zasáhnout. Bylo to pro mě inspirující. V práci asistenta jde o to, vnitřně souhlasit s hlavním trenérem.
Zejména v poslední době byl realizační tým široký. Bylo vás pět trenérů, to znamená pět názorů. Jak to fungovalo?
To musím obhájit. Každý měl specifické činnosti, které byly dané, jak si to Luděk Klusáček představoval. Měl nějaké požadavky a kompetence byly rozdělené. Nedokážu si představit třeba u Luďka, že by to dělali jen dva tři lidi. Sice nás bylo pět, ale kolikrát jsem měl tolik práce, že jsem to dělal na poslední chvíli.
Když se rozhodovalo o sestavě, jak důležité slovo jste měl?
Vždycky když trenér názor chtěl, tak jsem byl připravený mu ho říct. Tam je ale důležité respektovat rozhodnutí hlavního trenéra. On má poslední slovo, on za to nese největší zodpovědnost. Luděk Klusáček konzultoval sestavu pravidelně.
A trenéři Komňacký a Rada ne?
Je to opravdu na trenérovi, jestli chce slyšet názor. Trenér Komňacký, velice zkušený trenér, chtěl málokdy říct můj názor. Ale trenér Rada byl otevřenější, s tím jsme to probíhali často. To si nemůžu stěžovat, že bych dostal málo prostoru.
Přejděme dál. Vy jste zažil všechna tři období, kdy se na začátku pod novým koučem dařilo, pak ale došlo k úpadku, špatným výsledkům a následně i vyhazovu trenéra. Čím to podle vás je?
Tam je, myslím, jedna velká podstatná věc. Nástup nového trenéra vždycky mužstvo nějakým způsobem nakopne. Hráči jsou jakoby na novém startu a vždycky to přinese na první dva tři zápasy –a teď se omlouvám za to klišé – svěží vítr. Pak záleží na tom, co bude, až se projde tímto obdobím. Jestli se mužstvo chytne, nebo ne. Tady po trenérovi Komňackém přišel trenér Rada, který byl obrovský motivátor, na tom to bylo vidět. Mužstvo tenkrát na jaře šlapalo, udělalo strašně moc bodů. Mužstvo bylo nastartované, mělo sebevědomí...
... ale?
Následně, jak už ta motivace přestane fungovat, musí naskočit ta opravdová kvalita.
A ta se nedostavila?
Vysvětlím to. Když skončila ta jarní část, která se nám povedla, a začala sezona nová, v níž byl po devíti kolech trenér Rada odvolán, tak jsme najednou chodili do zápasu s tím, že jsme favoriti. Najednou jsme byli v pozici, že ne že budeme čekat na to, co se stane, a jen bránit, ale po sezoně, kdy mužstvo získalo kredit, šli hráči do zápasů s tím, že jsou favoriti. A na to hráčský kádr prostě nebyl připravený.
Není to ale i chyba trenérů, že na to mužstvo nepřipravili?
Myslíte si, že je lepší říct hráčům „dneska jste slabší, budeme hrát spíš defenzivněji“, když celé jaro vlastně bodujete a daří se vám? Víte co, to je prostě v tom mužstvu. Oni si to zkusili, vyhrávali – a najednou šlo sebevědomí mužstva obrovským způsobem nahoru. Já mám ale takový dojem, že to nebylo podpořené kvalitou. Že to byla jako kdyby nafouknutá bublina. Mužstvo nemělo na to, hrát fotbal, kdy by určovalo tempo a průběh zápasu. To se potvrdilo samozřejmě v tom, když trenéra Radu nahradil trenér Kučera, který hrál defenzivním stylem, což tomu mužstvu svědčilo o mnohem víc.
Nedávno došlo třetí podzim za sebou k dalšímu odvolání kouče. Jaký důvod byste řekl letos?
Já musím souhlasit s Luďkem Klusáčkem, že doplnění mužstva nebylo adekvátní k tomu, jaké byly odchody. To je celkem jasné.
A kde je tedy ta chyba? Vedení nechce investovat do nových hráčů, nebo je manažer nesehnal, či snad vůbec nejsou na trhu?
Tohle ať si zhodnotí lidi, kteří to mají v klubu na starosti. My jsme pracovali nejlíp, jak jsme uměli. Některé zápasy byly lepší, některé horší, ale ještě jednou musím říct, že souhlasím, že mužstvo bylo oproti loňské sezoně oslabené.
Chcete ještě něco doplnit? Nadechl jste se.
Ano. Musím říct, že za ty tři roky, co jsem byl ve Vysočině, to mužstvo nemělo žádný progres. Tam víceméně od té chvíle, kdy jsme se první rok zachránili, což bylo nejdůležitější, nenastal žádný posun. I přes vyjádření vedení o tom, že se neustále chceme posouvat dál. Teď můžeme spekulovat, jestli byla chyba v trenérech, nebo jestli to byla chyba sportovního vedení... To je otázka do diskuse.
Spekulace vynechme. Je dobře, že Vysočina pouští talenty, jako jsou Tecl, Masopust a další? Nezmiňuji Klimenta, v jeho případě určitě nabídku odmítnout nešlo.
Je důležité, v jaké chvíli hráče pouštíte a také jakého hráče pouštíte. Já si myslím, že pro klub jako Vysočina je důležité, aby produkovala kvalitní hráče, kteří odcházejí do lepších týmů. Vysočina z toho má peníze, to je samozřejmě v pořádku. Nesmí ale dojít k tomu, že se tím mužstvo oslabí. To je jako v každém druhu podnikání. Když člověk získá na něco prostředky v jakémkoliv byznysu, tak by měl nějaké prostředky investovat zpátky. Jinak to bude stále na stejné úrovni, možná i horší. Odpověď na vaši otázku tedy je: Není nic hrozného, když mužstvo opouští hráči, o které je zájem, ale musí přijít jiní hráči, kteří minimálně udrží úroveň týmu.
Čili pustit Masopusta za deset milionů ano, ať se posune, ale koupit za nějakou část hráče, který ho alespoň částečně nahradí?
Samozřejmě. Nesmí zkrátka vzniknout díra. Tady se děly věci, kdy odcházeli hráči a snažili jsme se to nahradit hráči mladšími, kteří se ještě musí učit. Já vám řeknu příklad ze své zkušenosti. Když jsem začal hrát jako mladý kluk ligu ve Zbrojovce, vyhodili trenéra Táborského. Měli jsme mladý mančaft. Pak nakoupili čtyři výborné starší hráče, kteří udrželi úroveň týmu, a my mladí jsme se od nich učili a lítali kolem nich. Bohužel, v tuto chvíli se Jihlava snaží všechno doplňovat z vlastních zdrojů, aniž by myslela na to, že v kabině musí být někdo, od koho se hráči budou učit.
Chybí na hřišti lídr typu Kolouška nebo Blažka?
Stoprocentně.
Jeden z hlavních problémů?
Neřekl bych, že to je jeden z hlavních problémů, ale klub si musí uvědomit, že s mladými talentovanými hráči se to prostě hrát nedá. Doplatila na to Olomouc, která ano, je líhní na talenty, ale vyházeli starší fotbalisty a s mladými sestoupili.
Má současný kádr Vysočiny na to, aby se udržel v první lize?
Myslím si, že má. Jsou to všechno velice pracovití kluci a pod dobrým vedením se, myslím, zvednou a záchranu uhrají. Ale bude to velice těžké. Nemají jednoduchý los a bude to od všech vyžadovat, aby si sáhli na hranici svých možností.
Řekněte mi ještě jednu věc. Jak vlastně vypadal typický den asistenta trenéra Marka Zúbka?
Na stadion jsem přicházel hodinu před tréninkem, třeba o půl deváté. Diskutovalo se o minulém tréninku nebo o minulém zápase. Také se bavíte o tréninkové jednotce, co by se tam mělo objevit. Bylo nás víc, rozdělili jsme si tedy části tréninků, za které kdo nese zodpovědnost. Příprava tréninků je velmi detailní.
Pak byl samotný trénink. A dál?
To se šlo společně s hráči na oběd. Pak byla další příprava na trénink. V podstatě skoro stejná jako ráno, i když ráno to bylo možná o něco podrobnější. Po tréninku jsme šli domů. Já jsem měl třeba určenou přípravu na víkend na konkrétního soupeře, takže jsem si ještě doma dělal statistiky o hráčích, díval se na zápasy. Analyzovali jsme to. Od středy se připravujete na soupeře, takže už jsme neprobírali jen tréninky, ale i soupeře. Je toho tedy dost. Po zápase se samozřejmě analyzovala i naše hra. Často se mi stávalo, že jsme dohráli a já ten zápas hned viděl ještě jednou na videu.
Skončila vám jedna delší trenérská etapa. Co dál, troufl byste si už na pozici hlavního?
Teď budu dělat přijímačky na nejvyšší licenci, ale musím říct, že už bych si troufl na pozici hlavního trenéra. V první lize asi v tuhle chvíli ještě ne, tam bych navíc mohl trénovat až v průběhu studia. Ale vím, co obnáší práce asistenta, takže bych si chtěl vyzkoušet i pozici hlavního. V tuto chvíli si chci ale dopřát trochu víc odpočinku.
