Přitom jeho tým po čtyřech krutých ligových porážkách konečně bodoval, navíc na stadionu úřadujícího mistra, kde se ještě před pár dny proháněl Real Madrid. „To my opravdu nejsme, hrát proti Příbrami je rozdíl,“ připouští kouč.
Bylo to jeho poslední utkání na lavičce středočeského klubu? Sám uvedl, že o konci uvažoval už několikrát.
Po několika nezdarech Příbram konečně bodovala. Jak byste duel zhodnotil?
Remíza šťastná, ale zasloužená, odběhaná, uhraná. Jeden gól jsme dali, další dva jsme dát mohli. Ještě v první půli jsme měli šanci. Plzeň si vytvořila tlak, jak už to tady bývá. Řadu věcí jsme udělali tak, jak jsme měli. Gól jsme dostali laciný. Bylo to zajímavé utkání plné šancí a zakončení.
Nerozhodný výsledek jste vydřeli i na hřišti Sparty. Dají se ty zápasy porovnat?
Byly hodně podobné. V obou střetnutích jsme měli štěstí. Na Spartě jsme dali dva góly, v Plzni jeden, ale další dva jsme dát mohli. Rozdíl byl v tom, že proti Spartě jsme hráli v deseti, tady jsme byli kompletní, jinak to ale bylo hodně podobné. Tenkrát hrála miliarda proti třiceti milionům, teď proti nim hrálo půl miliardy. Samozřejmě vím, že peníze fotbal nehrají, ale ta kvalita tam někde prostě musí být.
Napadlo vás, že zrovna v Plzni smolnou sérii prolomíte?
Mě by to napadlo v každém zápase. Jsem placený za to, že neztrácím nervy a umím po utkání hráčům říct, co všechno se na trávníku dělo. Minule proti Slovácku? Prohráli jsme 0:3, padesát minut soupeř nepřelezl půlku, pak dal šťastný gól… Že bych měl jet do Plzně se strachem, že dostaneme sedm gólů, to ne. Já jsem pořád stejný. Když doma porazíme Boleslav, když dostaneme šestku v Opavě… Nemám ve fotbale rád slovo „práce“, ale je to otázkou času, tréninku a trpělivosti. Ničeho jsem se neobával.
Myslíte, že se na soupeři mohl podepsat ten skok? Ve středu hrál proti Realu, teď „jen“ proti Příbrami, aniž bych chtěl vaši kvalitu snižovat.
Naši kvalitu klidně snížit můžete, my opravdu nejsme Real Madrid, přestože se tak snažíme hrát. I když jsme tedy spíš obdivovatelé Barcelony. Mně to nevadí. Určitě je hrát proti Příbrami rozdíl. Dám vám příklad, ano? Je to podobné, jak když jsme prohráli o tři góly se Slováckem, jak už jsem zmiňoval. Najednou jsme za pitomce, děláte ze mě debila, bůhvíco najednou všechno jsem. A teď se přesuneme na utkání s Plzní. Viktorka hrála dobře, pracovala, běhala, měla spoustu centrů, chyběla jí kvalita. Nepřišlo mi, že by to podcenili nebo odchodili. Kdybych byl trenér Plzně, tak řeknu, že jsme neměli kvalitu a štěstí. Víte co? Příbram hraje dobrý fotbal. Snažíme se hrát stejně proti každému. Jsme schopní vyhrát všude, ale i prohrát. Když si vezmete, jaké musíme přežít ztráty, tak je neskutečné, co jsem všechno z vlastních zdrojů s tím srandovním příbramským rozpočtem pokryl. Klobouk dolů před těmi kluky, co všechno se mnou musí vydržet. Před utkáním přišel Voltr, že ho píchlo v žebrech a nemůže nastoupit. Až už je to pro mě skoro žert. (směje se)
Jak hodnotíte výkon střelce Antonína Fantiše, jenž v posledních zápasech naskakuje na hrotu?
Tonda je hráč, kterého bych si vzal vždycky s sebou, ať bych trénoval jakýkoliv tým. Úžasný člověk a výborný fotbalista, byl by platný snad i v bráně nebo na lavičce. Teď ho používáme jako útočníka, protože jsme o všechny ostatní přišli, žádného nemáme. Jednu chvíli hrál i na levé záloze před Rudou Skácelem, to ale jeho post nebyl. Fantiš je pro mě ovšem platný všude.
Je remíza v Plzni pro tým psychologickou vzpruhou?
To je těžké… Musel byste být v kabině a vidět, jak to tam funguje. Samozřejmě ten tým tu vzpruhu asi potřeboval, ale my nejsme dole. Já nejsem dole. Když dostaneme šest branek, pět branek, tři góly… Já jsem pořád stejný. Nejsem ten, kdo by se musel modlit, aby dostal teď nějakou vzpruhu. Je to příjemné, to ano, ale nic se nemění. Možná jednou uvolním, jakým stylem se s hráči bavíme, co jim říkám, protože si to nahrávám. Vždyť jste utkání viděli sami. Neviděl jsem nějaký demontovaný mančaft, který jenom chodí, je odepsaný a jde se matlat. Místo toho jsem viděl jedenáct odhodlaných kluků, kteří jsou všude bití. Od médií, managementu i fanoušků. A můj džob prostě je, abych jim řekl, že jsou pořád stejní fotbalisté. Nezapomněli přihrávat, střílet, bojovat, sprintovat, dávat góly. Všechno je to zkouška.
Vypadal jste, že zápas hodně prožíváte. Byl jste emotivnější než jindy?
Dám zase jednu širokou odpověď, jo? Když jsem s Příbramí ve druhé lize začínal, byl jsem na lavičce v obleku, košile, kravata… Po třetím kole jsem zjistil, že máme bod. Potom jsem si v novinách přečetl, že jsem úplnej idiot. Tak jsem šel do tepláků, jako jsem teď tady, začal jsem tam poskakovat jako papírový čertík nebo tygr v kleci. A to trvá dodnes. Možná si to chci i užít, protože si myslím, že můj čas v Příbrami se asi naplňuje. Třeba jsem chtěl v Plzni hezkou tečku.
Uvažujete, že byste v zimě skončil?
O konci uvažuju hrozně dlouhou dobu z různých důvodů. Jak to mám říct? Vždycky říkám Rudovi Skácelovi, aby si to šel prostě užít. Za těch sedmnáct měsíců v Příbrami mám spoustu úžasných zážitků. Bavili jsme se před zápasem s Pavlem Vrbou, byl tam David Limberský, Míra Slepička se sádrou, Honza Rezek… A já říkám Pavlovi: Tak se podívej, co jsme s touhle bandou anarchistů dokázali. Tady byla neřízená anarchie. A kam jsme se dostali? Do desátého kola dobýváme českou ligu s hráči, které nám všichni poslali, že je nechtějí, případně pomalu končili kariéru. Pavel se právě divil, že se kluci nejdou rozcvičovat. Vždyť mě nikdo neposlouchá, dělají si, co chtějí, smál jsem se. Já si užívám úžasnou věc. Kdybyste znali celou tu genezi… (rozesměje se) V životě jsem zažil hodně příběhů, ale poslední rok a půl mě opravdu dostal. Bylo to dobré.
