„Byl to snad můj první gól nohou v životě,“ usmíval se šestadvacetiletý srbský fotbalista, který v létě přišel do Jablonce společně s trenérem Radoslavem Látalem z polské Termaliky.
Opravdu jste se nohou ještě nikdy netrefil?
V ligovém zápase ne, ty přátelské nepočítám. Míč šel po rohu Polidara na první tyč na Hübschmana, ten tam ale nebyl a já jsem si na balon počkal. Mám hroznou radost, že jsem dal takový gól. Myslím, že vypadal fakt hezky.
Jablonec - Liberec 1:1, čekání na výhru pokračuje, domácí zvládli jen vyrovnat |
Ale Jablonci k výhře nakonec nepomohl…
Získaný bod nás netěší. Víme, jak na tom jsme. Uznávám, že remíza byla spravedlivá, ale musíme začít vyhrávat. Ještě se nám to nepovedlo.
Jak moc je nepříjemné, že jste v sezoně ještě nezvítězili?
V životě jsem nezažil osm zápasů za sebou bez jediné výhry. Snad se to brzy otočí. Vím, že jsme vždycky nehráli dobře, ale chybělo nám i štěstí.
Ve druhém poločase jste Liberec přehrávali. Měl o poločase v kabině trenér Látal důraznou promluvu?
Trochu se zlobil, ale jasně jsme si řekli, jak máme hrát, protože v prvním poločase jsme nedělali vůbec nic z toho, co jsme v týdnu nacvičovali na trénincích. Ve druhém poločase už jsme hráli trochu na riziko, ale nestihli jsme zápas otočit.
Jak jste viděl situaci před penaltou, po níž šel Liberec do vedení?
Hned mi bylo jasné, že to bude penalta. Náš hráč měl ruku nahoře a soupeř ho do ní trefil.
Za následnou strkanici jste dostal žlutou kartu. Co se tam stalo?
Souček si trochu hrál s penaltovou značkou a hráč Liberce se do něj pustil, takže jsem šel bránit kamaráda. Bylo to v emocích, je to derby. Pak jsem musel být celý zápas opatrný, moje chyba.
Jak se vám líbí v české lize?
Je to hrozně tvrdá soutěž. V prvních zápasech jsem měl problémy, braly mě křeče. V české lize je spousta soubojů a běhání, ale už si zvykám a je to lepší.Michael Havlen
