V sobotu od 14 hodin přivítají slávistky v Horních Měcholupech Baník Ostrava, který se v uplynulé sezoně jen tak tak zachránil v nejvyšší soutěži. Nakonec sestoupila Dukla, místo níž jsou v lize nově Pardubice.
Favorit zápasu Slavia - Ostrava je tedy jasný. „Věřím, že si cestu k nám najde hodně fanoušků, snad jednou vyprodáme Měcholupy,“ líčila Diana Bartovičová v novém dílu slávistického Totálního podcastu.
Třicetiletá stoperka prolínala v dětství fotbal s basketbalem. Nakonec ale vyhrál „kopačák“. Nejprve působila trenčínská rodačka čtyři roky ve Slovácku, od roku 2012 je ve Slavii.
1. liga ženNejvyšší ženskou fotbalovou soutěž hraje osm týmů. Po základní části se tabulka rozdělí na dvě poloviny - skupinu o titul a o udržení. V obou skupinách hraje opět dvakrát každý s každým. Sobota: |
Není tedy divu, že se v Praze cítí jako doma, byť reprezentuje Slovensko. V jeho dresu musela v červenci skousnout porážku 0:3 právě proti „svému“ Česku.
Teď však doufá v lepší výsledky. „Naším hlavním cílem je obhajoba doublu. A věřím, že opět postoupíme do skupiny Ligy mistryň, předvedeme tam lepší výkony a získáme víc bodů než naposledy.“
Loni posbíraly slávistky ve skupině dva body za remízy se St. Pöltenem (1:1) a Wolfsburgem (0:0), pozdějšími finalistkami Ligy mistryň. Zjistily, že dokážou bojovat s nejlepšími, přestože jim několik opor týmu scházelo kvůli zranění.
První výplata? 1500 Kč
Kapitánskou pásku převzala Bartovičová před čtyřmi lety po Blance Pěničkové, nyní asistentce trenéra Karla Pitáka a bývalé výtečné fotbalistce. Což byla sakra velká zodpovědnost.
„Proč zrovna já,“ divila se, když ji zvolila kabina. Postupně se však naučila mluvit před spoluhráčkami, řešit malé či velké neshody i být prostředníkem mezi týmem a „realizákem“.
Proměnu zaznamenal i její bankovní účet. „Moje první výplata ve Slavii byla 1500 Kč,“ přiznala. „Teď už si dokážu z peněz od klubu zaplatit bydlení a normálně fungovat. Ale stále mám práci, není to srovnatelné s mužským fotbalem. Práce jsou moje zadní vrátka, kdyby se něco stalo, kdybych se třeba zranila.“
Obránkyně s číslem 20, které nikdo neřekne jinak než „Didi“, se vedle fotbalu věnuje fyzioterapii. Jak se jí daří skloubit sport s profesí? „Občas je to náročné. Musíte mít tolerantního šéfa, protože reprezentační srazy nebo Liga mistryň vám seberou hodně dovolené. Potřebujete i neplacené volno,“ připomněla.
Ačkoli pár nabídek ze zahraničí měla, ve Švédsku se jen mihla. V Praze ji udrželo studium fyzioterapie i silný vztah ke Slavii. „Sparta? Tam bych nikdy neodešla. Jednoznačně ne,“ má jasno.
Mrzí ji však jedna věc: „Hodně lidí u nás má stále tendenci srovnávat mužský a ženský fotbal. Říkat, v čem je ten mužský lepší a přirovnávat ten ženský třeba k divizi. Ale to přeci nelze srovnávat. Ženské nemůžou být fyzicky a silově stejní jako muži.“
V Totálním podcastu kapitánka sešívaných rovněž prozradila, proč se vrátila po půl roce ve Švédsku zpět do Slavie, kdy zažila největší emoce a zklamání a jaké má fotbalové vzory.
