Z jakého fotbalového podhoubí se tehdejší úspěch vlastně zrodil?
Těch příznivých momentů bylo samozřejmě víc, ale já vyzdvihuju především tři, podle mě klíčové. Byl to příchod plzeňského útočníka Vágnera, pak posílení mužstva o žižkovského záložníka Poborského a do třetice naše výhra v prvním kole Poháru UEFA ve Freiburgu. A pak taky musím připomenout, že jsem po svém předchůdci Beránkovi přebíral dobře poskládané mužstvo.
Můžete tyto momenty rozvést?
Já Vágnera chtěl, přestože ve Slavii pro něj moc nehorovali. Ale on se chytil, vytvořil se Šmicrem výbornou útočnou dvojici a nakonec byl naším nejlepším střelcem. A řekl bych, že často Šmicra i zastínil.
A Poborský?
Toho jsme dělali až po prvním kole. Velkou zásluhu na jeho příchodu měl člen vedení světoznámý kameraman Ondříček, který klubovému představenstvu šéfuje dodnes. Vzpomínám, jak jsme tenkrát seděli ve třech na stařičké dřevěné slávistické tribuně, právě s panem Ondříčkem a s generálním ředitelem panem Leškou. A Ondříček se mě ptá: myslíš, že s Poborským ten titul uděláme? Já na to, že ano, a Ondříček debatu ukončil slovy, že na příští zápas Poborského budu mít.
Jak s titulem souvisí vaše pohárová výhra ve Freiburgu?
No, my jsme si tam vlastně letěli pro debakl, vždyť Freiburg tehdy byl čtvrtým mužstvem bundesligy. Jenže se tam vyhrálo a když jsme letěli zpátky, tak těch deset kilometrů nad zemí se dala dohromady fantastická parta. Řekli jsme si, že když jsme dokázali porazit Freiburg na jeho hřišti, tak že doma se přece musíme prosadit taky.
Nakonec to tak dopadlo.
V té době jsme byli po nepovedeném ligovém začátku v dolní polovině tabulky. Ale to sebevědomí z poháru se přeneslo i do ligy a po Freiburgu jsme se opravdu začali zvedat. Přezimovali jsme pak na prním místě a na jaře už jsme před sebe nikoho nepustili.
Jenže se tehdy říkalo, že situaci vám ulehčily výrazné, především finanční problémy největšího konkurenta Sparty.
Na tohle odpovídám, že bychom Spartu přehráli i kdyby problémy neměla. A tohle tvrzení opírám o naše výsledky v Poháru UEFA. Po Freiburgu jsme vyřadili švýcarské Lugano, francouzský Lens, italský AS Řím a zastavilo nás až v semifinále francouzské Bordeaux, tehdy například s ještě neznámým Zidanem.
Ale právě Sparta vás v tomto ligovém ročníku dvakrát porazila...
To je sice pravda, jenže liga je dlouhodobá soutěž a my v ní udělali o jedenadvacet bodů víc než sparťani. Navíc jedním z těch dvou vítězství se Sparta rozhodně chlubit nemohla.
Myslíte, jak tenkrát v Edenu zaúřadoval rozhodčí Jirků a odpustil Spartě dvě penalty.
Souhlas. V televizi to viděl celý fotbalový národ a nemá cenu podrobně se k tomu vracet.
Titul jste sice slavili tři kole před koncem, ale paradoxně po porážce v Drnovicích.
To je pravda. Cestou do Prahy jsme se stavili v jednom motorestu na dálnici u Velkého Meziříčí na jídlo. Někdo zapnul rádio a tam běželo posledních deset minut zápasu z Uherského Hradiště, kde hrála Olomouc. Ta byla v tabulce druhá o devět bodů. Tak jsme to doposlouchali. Olomouc prohrála a my byli mistři. V tom motorestu jsme se pak zdrželi další hodinu a oslavovali.
Teklo tam tenkrát hodně šampaňského?
Jesli si dobře vzpomínám, tak tam už pak teklo všechno.
 Kouč slávistických fotbalistů František Cipro se v sezoně 1995/1996 často usmíval. |
