Na Plzeň, kde s velkým fotbalem začal, Vlček nezapomněl. Nechyběl ani na silvestrovském klání Viktoriánů, na kterém se bývalí plzeňští fotbalisté loučili se starým rokem. Silvestrovský přípitek ale sportovně odmítl. "Když jsem po příchodu do Belgie po utkání vypil třetinku piva a ještě ji navíc rozředil vodou, byli ze mě téměř všichni v šoku. Věděli, že jsem dlouho působil v Plzni, městě piva, a v Belgii je téměř v každé hospůdce snad dvacet druhů tamních piv," říká sedmadvacetiletý reprezentační obránce s úsměvem na svoji obhajobu.
Jaký byl po fotbalové stránce první půlrok v jednom z nejpopulárnějších klubů v Belgii?
Řekl bych, že střídavě oblačno. Bývalý trenér Standartu Tomica Ivič se mnou do sestavy počítal, jen se mu nelíbily moje odjezdy na srazy reprezentace. Pak ale dostal infarkt a asistent, který nastoupil dočasně po něm, mi důvěru nedával. Nyní by se situce měla zlepšit, protože nás bude trénovat belgický internacionál Michael Preudhomme, bývalý gólman belgického národního týmu.
Dá se srovnat úroveň naší ligy s belgickou?
Belgická liga je kvalitnější. Hraje se atraktivnější fotbal, je o ni větší zájem než u nás a také atmosféra na stadionech je jiná. Na naše zápasy chodí v průměru více než deset tisíc fanoušků, a když se hraje valonské derby nebo když přijede bruselský Anderlecht, najde si jich do ochozů cestu i pětadvacet tisíc.
Neztratil jste se také z očí reprezentačních trenérů?
Možná trochu ano, ale věřím, že se všechno zlepší. V zahraničí, Belgii nevyjímaje, se s vámi nikdo nemazlí. Snad už mám po prvním půlroce to nejhorší za sebou a na jaře budu mít i větší štěstí.
Nebyla Vám na překážku jazyková bariéra?
Jako ve všech zemích Evropského společenství, tak i v Belgii se domluvíte anglicky, a to byla moje částečná výhoda. Přesto se nyní ještě učím francouzsky, protože je to tam úřední řeč. Pokud ve Standartu zůstanu, budu se muset vrhnout i na valonštinu, která je úplně jiným jazykem, než kterým je vlámština, kterou se hovoří ve druhé části země.
Je pravda, že váš spoluhráč z reprezentace Jan Koller patří v Belgii k nejpopulárnějším fotbalistům?
Dino, jak Janu Kollerovi říkají, je v zemi superhvězdou. Hraje ve vrcholné formě celý rok, střílí góly a je oporou Anderlechtu. V Čechách se o něm v poslední době hodně psalo v souvislosti s jeho novou přítelkyní Hedvikou, stále ještě manželkou jeho spoluhráče z reprezentace Pavla Horvátha. To se v Belgii odbylo jen krátkou poznámkou, že má přítelkyni a podrobnosti nikoho nezajímaly. To také svědčí o povaze tamních obyvatel.
Už si Vaše manželka také zvykla na cizí prostředí?
Máme krásné bydlení v rodinném domku, který má jednu zvláštnost, že je oplocen. To je totiž v Belgii naprostá rarita. Kvůli našemu psímu miláčkovi to je ale výhodné.
Zatím se u Vlčků neplánuje fotbalový nástupce?
Ale ano, plánuje. S manželkou věříme, že to nebude dlouho trvat.
A jak si plánujete svoji další hráčskou budoucnost?
Na jaře chci rozhodně pravidelně hrát v dresu Standartu. S tím souvisí i pozvánky do reprezentačního celku. Vždyť před sebou máme kvalifikaci na mistrovství světa. Nikde však není psáno, jak dlouho v Lutychu zůstanu. Je možné, že budu působit fotbalově ještě jinde. Pak se chci vrátit domů.
Kde ale znamená pro Vás domov? Pocházíte z Mariánských Lázní, s velkým fotbalem jste začal v Plzni, kde jste prožil téměř deset let, a další tři roky jste strávil v Praze.
S manželkou jsme se rozhodli, že si nedaleko Prahy směrem na Plzeň koupíme pozemek, kde si později necháme postavit rodinný domek. První krok už jsme také uskutečnili. V Praze už jsme sice rovněž zapustili kořeny, ale do Plzně to chceme mít také blízko.
