Když její hra nepostrádá moře nápadů a šmrnc, najednou se fotbalisté začnou chovat bohorovně. Vytrácí se nemilosrdnost k soupeři.
Právě proto Csaplár běsnil a mluvil o zklamání, které mu zápas přinesl. Vše shrnul do charakteristiky: Pořád hrajeme neprofesionální fotbal.
"Sami se trestáme," řekl Csaplár. "Místo abychom šli za stavu dva nula ještě do větších otáček, tak zkoušíme s míčem parádičky a vyrábíme dětské chyby. Nehrajeme seriózní fotbal. Takhle se nikam nedostaneme."
Tentokrát Slavia uhájila své vítězství, přesto si mnozí vzpomněli na trapas z minulého ročníku, kdy podobně jednoznačně vedla 2:0 nad Teplicemi a měla je ve skřipci. Zčistajasna hosté vyrovnali.
"Dnes nám fotbalový bůh ty tři body daroval, můžeme mu poděkovat," myslel si Csaplár.
Teprve když z trenéra vybuchly negativní emoce, přece jen objevoval dobré momenty, jež mu utkání ukázalo.
Mužstvo hrálo s lehkostí, nápaditě, a pomalu začíná působit kompaktně. Holeňák přinesl jistotu i chytrou rozehrávku mezi stopery, hodí se říznost uzdraveného Gedeona ve středu hřiště. Nebezpečně pro soupeře vypadá levý kraj, odkud vyrážejí na zteč posily Rychlík a Zbončák.
"Začínáme mít svou tvář. A až si na sebe zvykneme, budeme ještě lepší," tvrdí šestatřicetiletý útočník Pavel Kuka, nejstarší ligový hráč.
Mezi hráči opět narostla konkurence, nikdo si není jistý místem. "Je to tak, vždyť máme patnáct vyrovnaných hráčů. Bude rozhodovat forma a typ soupeře, proti kterému hrajeme," potvrzuje Lumír Sedláček.
Ačkoliv právě on je typickým levákem, v sobotu nastoupil ve středu zálohy, protože na jeho místě hrál Zbončák.
Slavia by znovu mohla být silná a hrát nahoře. Někteří dokonce pomýšlejí na titul. Výzva je to obrovská: kdo skončí první, postoupí přímo do Ligy mistrů, o niž se Slavia čtyřikrát marně pokoušela v kvalifikaci.
"Mistrem jsem byl v Liberci, se Spartou a rád bych i tady," přeje si Martin Zbončák
