"I když jsem viděl, že to jde do tyče, tak jsem tušil, že to pak padne do branky," poznamenal Kladrubský, když stál před kabinou v Tiraspolu a rudý dres měl úplně propocený, že by se dal ždímat.
Jirko, co se kamarádovi stalo? Byl nemocný, nebo měl nehodu?
Právě že ne, skončil to sám. Nechápu to, chodili jsme spolu v Budějovicích do školy. V pátek má pohřeb, chtěl bych tam být.
Zato v Tiraspolu máte důvod k radosti. Jste s výsledkem spokojeni?
Chtěli jsme vyhrát, nebo aspoň uhrát dobrý výsledek. Venku jsme dali gól, což taky hodně důležitý.
Vypadalo to, že nic lehkého to nebylo. Souhlasíte?
To určitě. Věděli jsme, že jsou výborní, ale dobře jsme se připravili. Oni hráli agresivně a jestli jsme chtěli uspět, tak jsme se jim v tom museli vyrovnat. Museli jsme si dát pozor na jejich presink, nedělat chyby.
Hráli jste spíš zezadu. To byl účel?
Měli jsme vycházet z bezpečné obrany a zkusit využít nějaký brejk.
To se díky vám povedlo. Popište tu situaci.
Michal Kadlec poslal dopředu dlouhý míč, Míra Slepička to prodloužil a já si pak křikl na Míru Matušoviče, aby mi to dal do běhu. Měl jsem to na dlouhou nohu, ale povedlo se mi vystřelit.
Nebál jste se, že se míč od tyče odrazí ven?
Nebál, viděl jsem, že to půjde do branky.
Dres máte úplně propocený. Je to i tím, že bylo pověstné zdejší horko?
Právě že moc ne. Jen v prvním poločase to pálilo, ale pak už bylo líp. To spíš jsme se zapotili se soupeřem.
Vyhráli jste venku jedna nula. Myslíte si, že postup ještě můžete ztratit?
Nechci říkat, že už bychom to ztratit neměli. To se nedělá. Oni jsou fakt nebezpeční, nic jistého nemáme. Ale je pravda, že doma bychom to už měli potvrdit.