Na tiskovou konferenci se slávistickým trenérem Karlem Jarolímem před úvodním zápasem třetího předkola Ligy mistrů proti Šeriffu Tiraspol nedorazil žádný moldavský novinář. A ti čeští už s koučem mluvili před odletem.
"Takový průběh mi vyhovuje," smál se kouč Jarolím, když se rozhlížel po sále a nikdo se nepídil po sestavě, taktice... "Takhle by to mělo bývat častěji."
Vzápětí zpoza velkých masivních dveří vykoukla nesmělá postava a do sálu se opatrně vplížil vykulený mladík s brýlemi v dresu anglické reprezentace a usedl do druhé řady. Kdepak novinář, jen fanoušek. S radostí přijal slávistický program z minulého ligového utkání a žmoulal ho v ruce.
"To už je otevřené pro veřejnost?" glosoval trenér pobaveně.
A pak se zvedl a vyrazil za týmem na trénink.
Když slávistická výprava dorazila do Kišiněva, na letišti čekaly dva televizní štáby. "Připouštím, že prohrát můžeme, ale věřím, že se to nestane," pronesl Jarolím do bzučících kamer.
Proč teď nikdo nepřišel? Není zájem o český fotbal? Nebo vadí, že má Slavia tiskovou konferenci i večerní trénink v Kišiněvě, hlavním městě Moldávie, zatímco zápas se hraje na stadionu Šerrifu v Tiraspolu, jenž je centrem svévolně vyhlášeného a neuznávaného státu Podněstří, jehož hranice hlídají vojáci se samopaly?
"Je to zvláštní. Ale po zápase bude novinářů plno," říkal tiskový mluvčí moldavského klubu.
Když proti Šeriffu Tiraspol hrála před rokem v kvalifikaci Ligy mistrů Sparta, přišli pouze tři novináři. Ale vyptávali se hodně a tehdejší sparťanský kouč Vítězslav Lavička jim pohotově a s chutí odpovídal v ruštině.
I slávistický trenér Jarolím se teď smál: "Aspoň žádný hloupý dotaz."
