„S takovým soupeřem musíte bod brát,“ poznamenal Vukadinovič.
Opravdu? Vždyť jste hráli doma.
Pro většinu kluků to byl první zápas v Evropě, bod se musí počítat. Soupeř byl výborný, sami jste to viděli. Prvních patnáct minut jsme se hledali, bylo to rychlejší než v lize. Pak nás podržel gólman. My jsme měli náznaky šancí, ale nedotáhli jsme je.
Tu největší jste si vytvořil vy. Co jí chybělo?
Gól! Mrzí mě to, byla to stoprocentní šance. V první chvíli jsem koukal, jestli někdo nenabíhá, abych mu to dal před prázdnou branku. Ale nikdo tam nebyl, tak jsem vystřelil a brankář to bohužel vyrazit.
V úvodu zápasu byla na celém mužstvu patrná velká nervozita. Museli jste se hodně uklidňovat?
Ano. Mluvil hlavně Petr Jiráček, který je zkušenější, a trenér. Fotbal byl rychlejší než to, na co jsme zvyklí v lize. Když jsme soupeře pustili hrát a zalezli, byli jsme pořád pod tlakem a běhali jsme bez balonu.
V létě se zlínský kádr hodně změnil. Nemohla se na vás projevit určitá nesehranost?
Mohla. Přišla spousta nových a kvalitních hráčů, ale je to brzy, musí si to sednout. Některé věci ještě neděláme automaticky. Věřím, že si to sedne co nejrychleji a zápas od zápasu to bude lepší.
Naopak soupeř na sehranost sázel, že?
Každý rok hrají pohár, mají zkušenosti z evropského fotbalu. Na balonu byli výborní. Hlavně ze začátku byli lepší, ale to bylo taky naší vinou, že jsme zalezli a nechali je hrát.
Domácí zápas jste nehráli na vlastním stadionu, který nesplňuje podmínky pro evropské poháry, ale v Olomouci. Jaké to bylo?
Možná to bylo poznat, že nejsme doma, ale přišla spousta fanoušků. Musím jim poděkovat. Fandili celý zápas. Ale samozřejmě je škoda, že se nehraje ve Zlíně. Tam by bylo vyprodáno a diváci by byli naším dvanáctým hráčem. Ale musíme to brát, jak to je. Na Olomouc máme pozitivní vzpomínky. Vyhráli jsme tady pohár a není to daleko.
