„Přišlo mi to normální,“ doplnil, když hodnotil zápas, v němž Francouzi zvítězili 2:0.
I díky svému malému princi, sedmadvacetiletému Griezmannovi.
Útočník Atlétika Madrid nejdřív ideálním centrem připravil gól pro spoluhráče Varana, druhý dal sám, byť s výrazným přispěním chybujícího brankáře Muslery.
„Těžký moment pro gólmana. Tyhle míče mají občas trochu podivné pohyby, proto jsem to zkusil,“ popisoval.
A proč následně gól, kterým nasměroval svou zemi mezi čtyři nejlepší na světě, neslavil, zopakoval s cenou pro muže zápasu.
„Když jsem začínal hrát fotbal jako profík, pomohl mi jeden Uruguayec. Naučil mě ve fotbale všechno, dobré i špatné,“ vzpomínal na kouče Martína Lasarteho, jenž mu dal kdysi šanci v San Sebastianu.
Pro Griezmanna to byl v pátek v Nižním Novgorodu speciální zápas. Na hřišti se v soubojích potkával třeba s Diegem Godínem, kmotrem jeho dcery Mii, či s jiným obráncem a spoluhráčem z Atlétika Josém Giménezem.
Jsi malý, vyháněli ho. Griezmann teď své sny mění ve skutečnost |
„Byl to těžký duel, ale zvládli jsme ho. Máme hráče, kteří přesně ví, jak kontrolovat hru. Kdy je lepší zaútočit a přitlačit, kdy naopak ubrat.“
I to je jedna z předností, díky které jsou Francouzi na mistrovství světa daleko.
Hned po vítězném čtvrtfinále hlásily webové stránky populárního deníku L’Équipe: Très Bien. Čili velmi dobře.
A co na to trenér Didier Deschamps? „V některých fázích je trochu znát, že nám chybí zkušenosti. My však byli znovu lepší než soupeř. Jsem na tuhle partu hráčů nesmírně hrdý.“
Stejně jako všichni Francouzi, kteří ovšem chtějí víc. Touží po zlatu.
