1930: Uruguay První zápis do kronik, vítězí domácí tým. Malá země, vklíněná mezi jihoamerické obry, potvrdila, co se tušilo: rostou v ní hbití kluci s křivýma nohama, kteří umějí skvěle kopat. Trenér Supicci, učitel sportu, jim podle Zlaté knihy fotbalu dával před výkopem jedinou radu: "Jděte a ukažte jim, co umíte."
1934: Itálie Tentokrát potřebovali domácí ve finále i prodloužení. Velkým poraženým byli Čechoslováci se střelcem Pučem a brankářem Pláničkou. Italům, kteří hajlovali před Mussoliniho lóží, pomáhal i sudí Eklind.
1938: Itálie Zrodila se první dynastie, ta italská. Giuseppe Meazza a Silvio Piola či trenér Pozzo se stali symbolem předválečného fotbalu.
1950: Uruguay Po válečných hrůzách umírali lidé i na stadionu. Brazilci nečekali, že by mohli finále s Uruguayí prohrát. Po utkání zůstalo na tribunách ticho a čtyři mrtví. Dva lidé se zastřelili, dvěma zlomila porážka srdce. Na Maracaná se namačkalo 205 tisíc fanoušků, to je rekord.
1954: Německo Němci našli způsob, jak porazit neporazitelné. Maďarský tým snů s čarostřelcem Puskásem neměl na světě konkurenci, jenže ve finále padl 2:3. Zápasu se říká Zázrak z Bernu. Je pod ním podepsaný chytrý trenér Herberger a údajně také doping.
1958: Brazílie Na scéně je Pelé, 17leté brazilské vyžle. Stal se nejmladším hráčem, nejmladším střelcem i nejmladším vítězem mistrovství světa. Zrodil se král! Aby to nezapadlo, Francouz Fontaine nastřílel na turnaji 13 gólů, což sotvakdo překoná.
1962: Brazílie I malí mají šanci. Čechoslováci se protlačili do finále, kde po Masopustově gólu vedli nad Brazílií. Trenér Moreira pak přiznal: "Soupeř nám nadělal spoustu starostí." I bez zraněného Pelého favorit uspěl, měl další skvělé útočníky Vavá a Garrinchu.
1966: Anglie Šampionát měl poprvé maskota, lvíčka Willieho, i svůj první gól století. Vstřelil ho domácí Geoff Hurst ve finále proti Němcům. Míč se v prodloužení odrazil od břevna, nejspíš nikoli za lajnu, přesto ho sudí uznali jako gól. Kolébka fotbalu se dočkala jako pátá země v pořadí.
1970: Brazílie Útočný festival a zřejmě nejsilnější mistr světa všech dob. Brazilci si po hattricku odnesli Zlatou Niké. Zasloužili si ji. Vyhráli šestkrát v kvalifikaci a šestkrát i na mexickém turnaji. Králi Pelému sekundovali Carlos Alberto, Gérson, Jairzinho, Rivelino nebo Tostao.
1974: Německo Vítěz dostal novou trofej od sochaře Gazzanigy. Získali ji domácí Němci s vůdcem Beckenbauerem, kteří pochopili: když se zvládne finále, může se prohrát ve skupině.
1978: Argentina Šestý vyvolený. Argentina si musela počkat na své mistrovství. Zarostlí fotbalisté s vizáží pravěkých lovců ničili soupeře silou své ústřední osy Passarella – Ardiles – Kempes.
1982: Itálie Poprvé šest světadílů, poprvé 24 účastníků a poprvé se jedna země dostala z bídy na vrchol. Itálie nevyhrála ve skupině ani jednou, pak však explodoval střelec Paolo Rossi.
1986: Argentina Diego! Diego! Nikdy předtím a nikdy poté neovlivnil turnaj natolik jediný fotbalista. Diego Maradona dovedl Argentinu jako kapitán na vrchol, stačil u toho vstřelit gól "boží" rukou i po úchvatném slalomu.
1990: Německo Vyhrála nuda. Průměr 2,21 gólu na zápas, 16 vyloučených. Vítězí německá strojová disciplína s kapitánem Matthäusem. Franz Beckenbauer slaví i jako trenér.
1994: Brazílie Poprvé v USA. Maradona končí kvůli dopingu a lidé chodí a chodí: 3,6 milionu fanoušků je rekord. Mistra světa poprvé určily penalty. Bídné finále vyhrála Brazílie nad Itálií.
1998: Francie Sedmé jméno na štítku. Tehdy ještě sladkou Francii symbolizoval génius Zidane a polibek stopera Blanka na plešatou hlavu brankáře Bartheze. Poprvé hrálo 32 týmů.
2002: Brazílie Šampionát poprvé ve dvou zemích (Jižní Korea a Japonsko) a poprvé v Asii. Brazílie ještě vylepšila svůj rekord a vyhrála popáté, útočník Ronaldo se s 15 góly prostřílel do čela historických kanonýrů.
2006: Itálie Nejlepším hráčem šampionátu se stává obránce. Kapitán italských mistrů světa Fabio Cannavaro potvrdil, že fotbalu začíná vládnout precizní defenziva.
