„Ty budeš na Euru? Jééé, ty se máš!“
„A ty jako bereš peníze za to, že jedeš na Euro do Francie?“
„Víš, že máš nejlepší práci na světě?“
Ano, vím, jinak bych přeci dělal jinou práci, která by mě bavila víc. I když představy se od reality malinko liší. Takže rozhovory s přáteli a známými většinou pokračují nějak takhle:
„Je to super, taky jsem rád, že na Euro jedu, ale... Z fotbalu stejně nic moc nemáš, když u toho píšeš on-line reportáž nebo referát ze zápasu, který musí být se závěrečným hvizdem na webu.“
„Město si prohlídnout nestihneš. Vlastně poznáš jen stadiony, hotely a tisková střediska.“
„Ať napíšeš cokoliv, stejně dostaneš pár e-mailů nebo vzkazů, ať už raději nepíšeš vůbec nic.“
„Když píšeš článek do novin a uzávěrka je za čtvrt hodiny, tak se může stát, že ti editor nebude říkat zdrobnělinou křestního jména.“
„Na podobných akcích v zahraničí spíš jen pár hodin denně. Pracuješ třeba do dvou, ale často déle, a vstáváš v sedm...“
Tak jo, dnešní zápisník jsem odevzdal ve tři ráno. Musel jsem, přes den nás čeká další program. Třeba mi za něj editor nebude po telefonu vyhrožovat smrtí.
