Vždyť on je především mistr přihrávek.
A že by se 170 centimetry měl rozhodovat zápasy hlavou?
Když letos na jaře dobyl s Manchesterem City anglický titul, měl na něm zásluhu především jako ten, kdo branky pro spoluhráče připravuje. Statistiku "gólových přihrávek" ovládl, ač přesná čísla různých zdrojů se liší: bylo jich sedmnáct, nebo dokonce osmnáct?
Jisté však je - za to, jak čaruje s míčem, už má zažitou kouzelnickou přezdívku Merlin. Z jeho šancí těžil i italský útočník Mario Balotelli.
Byla to v předvečer finále symbolická chvilka - ti dva na sebe narazili v útrobách kyjevského stadionu u schodů, po nichž se chodí na trávník. Kluboví parťáci se na dvacet minut zapovídali. Možná mu Balotelli sliboval, jak Španělsko sestřelí jako předtím v semifinále Němce.
Jenže udeřil Silva.
Běžela čtrnáctá minuta, Španělé kombinovali na pravé straně, záložník Fabregas se probil až ke koncové lajně a odcentroval před branku. Silva si naběhl mezi dva beky, měl spoustu prostoru a hlavou snadno trkl míč do sítě. Pak už pelášil slavit k rohovému praporku.
Když po hodině střídal, španělští fandové mu za velmi důležitou trefu poděkovali mohutným potleskem. Na Euru se trefil podruhé, celkem dal v 64 reprezentačních zápasech 18 gólů.
Fotbalové jméno si udělal ve Valencii, do Anglie odcházel v roce 2010 za téměř 800 milionů korun, hned v prvním ročníku se stal nejlepším hráčem Manchesteru City. Letos životopis vylepšil ještě víc - o anglický titul a teď i o další velkou trofej se Španělskem. Po Euru 2008 a mistrovství světa 2010 má třetí zlatou medaili.
