Roman Hubník má za sebou sezonu plnou zážitků a nedobrých konců. S Herthou Berlín jako nováčkem bundesligu dobře začali, ale na konci přišla prohraná baráž s Fortunou Düsseldorf a sestup. Poté si na mistrovství Evropy zahrál jen při blamáži s Ruskem a zbytek šampionátu držel spoluhráčům palce z lavičky.
"Trošku mě mrzí, že jsem nehrál víc," přiznává Hubník, který i v příští sezoně zachová věrnost modrobílému dresu Herthy Berlín.
Na evropském šampionátu jste si zahrál poprvé v životě, i když jen úvodní zápas proti Rusku. Jaké jste si z Polska odnesl pocity?
Hezké, protože jsme postoupili ze skupiny a to byl náš cíl. Před mistrovstvím trenér naznačil, že spíš počítá se stoperskou dvojicí Sivok - Kadlec a nakonec jsem do prvního zápasu nastoupil já. Za to jsem byl hodně rád, jenže jsme prohráli a trenér musel udělat nějaké změny. Bohužel přišla na mém místě.
Přitom jste to trochu slízl za ostatní. Při gólech vás v tom spoluhráči nechali a Michal Kadlec, který v souboji s Ruskem neměl den, šel na vaše místo.
Nemyslím si, že by mě trenér Bílek vyměnil za výkon a že bych odehrál špatný zápas. Bohužel byly vidět góly, u kterých jsem byl já a spoluhráči mě nezajistili.
Po porážce v prvním zápase se média a fanoušci silně postavili proti celému týmu.
Šlo to mimo mě, nečetl jsem internet ani noviny, takže nevím, co se psalo. Fanoušci byli po prvním zápase hodně zklamaní, ptali se, co na Euru děláme, ale po dalších dvou zápasech zase slavili. To je český národ - když se vyhraje, tak umí slavit. Když se nedaří, dá to hráčům hodně pocítit.
Roman HubníkNarodil se 6. června 1984 v Halenkově. |
Je to jen záležitost nás Čechů? V zahraničí přece musí být podobná kritika běžná.
Ano, ale stalo se mi třeba, že v novinách Potsdam Zeitung o mně napsali nějakou špínu, česká média si ani neověřila fakta, přeložila si to po svém a otiskla. Ale chápu, že noviny se zkrátka prodávat musí.
Z velkých turnajů bývají zážitky na celý život. Platí to i u vás?
Bylo to krásné. Ve Vratislavi jsme se cítili jako doma. Na tréninku na nás čekaly tři čtyři tisíce lidí, a když jsme projížděli městem, tak na nás polští fanoušci mávali, a to i když jsme vyřadili jejich domácí tým. Koukali jsme na sebe v autobuse, jestli je to vůbec možné. Byl to nádherný zážitek na celý život. Mohlo to být mé poslední mistrovství a jsem rád, že jsem byl u toho.
Jak to myslíte?
V nejbližší kvalifikaci nás čeká Itálie, Dánsko a procházka růžovým sadem nebude ani Bulharsko s Arménií. Navíc nikde není psané, že v reprezentaci budu. Proto jsem rád, že jsem odehrál celou kvalifikaci až na baráž, kdy jsem stál za červenou kartu. A pak si zahrál i na Euru.
Už u toho nebude Milan Baroš, který se po Euru s reprezentačním dresem rozloučil. Překvapilo vás to?
Nevěděli jsme to dopředu. Po zápase přišel do kabiny a řekl, že tu strávil krásné roky a končí. Pro český nároďák toho odvedl hodně a musíme to respektovat. Škoda, že na něj lidi trochu zanevřeli, protože v Portugalsku byl nejlepší střelec, vykopal třetí místo, a teď když se dotkl míče, tak na něj lidi pískali. To je od fanoušků hodně smutné.
Může vaši nominaci do reprezentace ovlivnit, že jste s Herthou Berlín sestoupili z bundesligy?
Mluvil jsem s trenérem Bílkem a ten mi jasně řekl, že mu nevadí, když budu hrát druhou ligu. Pokud se mi bude dařit, bude mě prý povolávat dál. Hertha přitom sestoupit vůbec nemusela, v polovině sezony byla jedenáctá, v klidném středu. Po podzimu jsme věřili, že se udržíme, ale na tým pak dolehly trenérské změny. Nový kouč měl na jaře pět porážek a to byl začátek konce. S herním vytížením můžu být spokojený, hrál jsem prakticky pořád, ale bohužel ve mně převažuje, že jsme nezvládli závěr a jsme zase ve druhé lize. Pro Berlín a fanoušky Herthy je to velká rána.
Jak je možné, že se tak velký klub jako Hertha pohybuje na hranici mezi bundesligou a druhou nejvyšší soutěží?
Hertha nepatří mezi top kluby, jako je Bayern Mnichov nebo Dortmund, v bundeslize bychom ale měli být kolem středu. Jenže například Mönchengladbach hrál před rokem baráž o udržení a teď jde do kvalifikace o Ligu mistrů. Týmy jsou hrozně vyrovnané, letos spadl ještě Kaiserslautern a Kolín, takže ve druhé lize nás čeká těžký boj a adeptů na postup bude několik.
U tohoto boje nebudete chybět ani vy. Rozhodoval jste se, jestli nejít jinam do první ligy?
Jakmile jsem podepsal smlouvu ve druhé lize, tak mi zůstala i na příští rok. Vedení se mnou počítá, přišel nový trenér a říkal, že je rád, že jsem zůstal v týmu. I kdyby přišla nabídka, tak jde nejprve na klub, a pokud by ji akceptoval, tak by to řešili se mnou. Co vím, tak žádná nabídka nepřišla.
Bude těžké se přepnout na úroveň druhé bundesligy?
Jeden rok už jsem ji hrál, takže vím, co mě čeká, tedy hodně těžkých zápasů. A bude to ještě těžší než před dvěma lety, protože tehdy jsme po sestupu udrželi tým, zatímco letos odešlo osm hráčů.
Vy se kvůli pozdní dovolené zatím neúčastníte přípravy. Je to problém?
Ne. Čtrnáct dní jsem odpočíval a teď mám týden na to, abych se rozběhal. Je to krátká doba na to, abych něco ztratil, a věřím, že se do toho dostanu hodně rychle.
