Petr Čech domů nosil hlavně jedničky

Plzeň - Vzorné dítě, které většinou domů nosilo ze školy jedničky a lumpárny pro něj byly cizí. Tak vidí s odstupem času reprezentačního fotbalového gólmana Petra Čecha jeho rodiče. "Dvojka byla v žákovské vzácností, ve škole mu to šlo," vzpomíná brankářův otec Václav Čech.

"Pětku přinesl snad za celou školu jen jednu. A tu hlásil už od dveří. Vždycky jsme jej totiž učili, aby hned všechno přiznal a on se tím řídil."

"Neměli jsme s ním žádné starosti už od narození. Byl opravdu hodný a starosti nebyly ani s jeho dvojčetem - Šárkou. Když to srovnám se starší dcerou Markétou, tak ta nás nenechala vyspat do jejích tří let," říká brankářova matka Libuše Čechová.

Dnešní fotbalový brankář, uznávaný odborníky po celé Evropě, ale jako malý netoužil po fotbalu. Jeho obrovským sportovním vzorem byl hokejový gólman Dominik Hašek.

"Na toho si hrál téměř pořád a v době tak druhé třídy chtěl chytat hokej. Jenže měli jsme tři děti a koupit mu brankářskou výzbroj, na to jsme neměli. Navíc zimní stadion byl na druhé straně města a malé hokejisty vodili rodiče na tréninky už po páté ráno. A to se mně nechtělo," vysvětluje brankářův otec.

A tak malý Petr putoval s otcem na fotbalové hřiště v plzeňské Luční ulici, kde sbíral první fotbalové zkušenosti u trenéra Sequense. "Znal jsem se s ním z doby, kdy jsem se věnoval atletice. Proto jsme šli právě tam," říká Václav Čech.

Jenže než se Petr postavil do fotbalové branky, trvalo pár sezon. V žáčcích totiž nastupoval coby levonohý hráč na levém křídle. Zlom přišel v deseti letech. Malý Čech si při fotbalu zlomil nohu. Léčení trvalo několik měsíců a po něm už stál mezi tyčemi.

"Do branky chodil už dříve, ale jen když na tréninku chyběl brankář. Pak už tam šel definitivně. Měl totiž ještě nějaký čas s hojením nohy potíže, dokonce trochu kulhal," vzpomíná otec.

Petr se sestrami ale netrávil čas jen na sídlišti. Jak jen to šlo, jeli s rodiči na chalupu do Nezbavětic jižně od Plzně. Tam se velký dvůr proměnil v atletické závodiště.

"Udělal jsem tam dětem třeba doskočiště pro skok do výšky a další a další věci. Děti tady získávaly atletickou průpravu a snad šikovnost získanou v Nezbavěticích Petr využívá dodnes," uvažuje Václav Čech.

Mladý fotbalista si podobně jako jeho sestry, které se věnovaly házené, neužil příliš otcových pochval. "Řídil jsem se myšlenkou hokejisty Jaroslava Holíka, který děti-sportovce také příliš nechválil. Tvrdil, že pochvaly by znamenaly jejich sportovní konec," míní Čech starší.

Pochvaly se ale přece jen jak Petr, tak jeho sestry dočkali. "Před mamkou nás pochválil a ta nám to pak potichu sdělila," usmívá se Šárka Čechová, gólmanova mladší sestra.

PETR ČECH OČIMA RODIČŮ

Jaké nosil ze školy poznámky?
Žádné, domů nosil většinou jen jedničky.

Co dělal vždycky nerad?
Úklid.

Za co nejvíce utrácel kapesné?
Dostával malé a utratil ho vždycky za sladkosti, cukroví a čokoládu měl vždycky rád.

Na kterého fotbalistu si hrál?
Na žádného, jeho idolem byl hokejový gólman Hašek.

Jaké jídlo mu udělalo největší radost?
Lívance nebo jiné sladké jídlo.

Kdy se vrátil z hřiště nejvíc potlučený?
V deseti, to měl zlomenou nohu.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Hokejka.

Chtěli jste mu fotbal někdy zakázat?
Nikdy nás to nenapadlo.

Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet?
Raději jsme u něho uklízeli jen jednou za čas, ale o to více.

Čeho se bál?
Neměl rád tmu a samotu.

Když byl malý, čím jste si přáli, aby byl?
Chtěli jsme, aby vystudoval vysokou školu. Jedno jakou, on mluvil o právech.

Za co jste mu nejvíc vyhubovali?
Když rozbil skleněnou výplň je dveřích.

Pomáhá v kuchyni. Dětství Petra Čecha.

Gólman školou povinný. Petr Čech ve školní lavici.

Petr Čech se sestrou Šárkou.

Snímek z dětství gólmana Petra Čecha.

Dvojčata Šárka a Petr Čechovi o Vánocích v roce 1987.