"Není až tak důležité, co jsem předvedl já, ale hlavně, že jsme Německo porazili. Ale myslím si, že po taktické a fyzické stránce jsme si své odehrál.
Snad nikdy jsem se tolik nenaběhal, nevydal tolik sil a nikdy jsem nebyl tak vyčerpaný. Přispělo k tomu i to velké dusno. Po zápase jsem byl malátný, vláčný. Cítil jsem na sobě, že jsem úplně vyřízený.
Musel jsem doktorům říct, aby se mnou něco udělali. A tady v Portugalsku je běžné, že nám dávají infuze. Sedl jsem si do křesla, píchli mi injekci a do žíly zavedli hadičku. Prostě jako v nemocnici. Než to do mě nateklo, uběhlo asi třicet minut. Potom jsem se cítil mnohem líp.
Je vám asi jasné, že po nedělním čtvrtfinále s Dánskem asi na kapačky nepůjdu, protože hrát budou jiní. Já si s ostatními kluky, co jsme nastoupili s Německem, zase sednu na lavičku.
Ale v mužstvu nám nikdo najevo znát nedává, kdo je a není náhradník. Je nás tady třiadvacet a všichni chceme jediné: uspět. Teď nás čeká hodně těžký soupeř, ale všichni věříme, že půjdeme dál.
