Naposledy jeho gól zajistil domácí vítězství 1. HFK 1:0 nad nepříjemným soupeřem z Hlučína.
Holický kanonýr přitom odehrál utkání se zraněním ruky, které mu ztěžovalo situaci především v osobních soubojích. Přesto se dokázal prosadit a ze hřiště odcházel deset minut před koncem za potlesku diváků.
„S jídlem roste chuť,“ říká na adresu nečekaného umístění svého klubu v tabulce Aleš Chmelíček.
Jak moc náročný byl zápas proti Hlučínu?
Byl hodně, a to i po psychické stránce. Čekají nás teď dvě těžká utkání v Xaverově a s Českými Budějovicemi. Vítězství nad Hlučínem bylo důležité, protože se nám podařilo odpoutat se od středu tabulky a zůstat nahoře. V posledních zápasech se nám herně příliš nedaří, ale nahrazujeme to bojovností a zatím nám to vychází.
Jak jste viděl svůj gól, který zápas s Hlučínem rozhodl?
Byla to dobrá akce Muchy, který dal míč na kraj Kazárovi. Ke mně pak balon odrazil po jeho střele a jej přes dva hráče dával prakticky do prázdné brány.
Už o pár minut dříve jste měl ještě jednu velkou šanci, kdy jste obešel i gólmana Kosmála. Proč z toho nebyla branka?
S Kosmálem jsem měl při kličce kontakt. Kdybych spadl, tak by asi byla penalta. Jenže rozhodčí mě předtím v podobné situaci varoval, že mi dá příště za simulování rovnou červenou kartu. I když faul byl, nechtěl jsem riskovat. Balon už jsem potom dobře netrefil.
S Hlučínem přijelo do Holice několik desítek diváků, kteří byli na stadionu hodně slyšet. Vnímal jste jejich povzbuzování na hřišti?
Tam to člověk nevnímá, protože se soustředí na hru. Před hlučínskými příznivci ale klobouk dolů. My máme také dobrý kotel, ale kdyby s námi fandové takto jezdili i ven, tak jsme možná získali ještě o nějaký bod navíc.
Přesto vás asi musí pohled na aktuální druholigovou tabulku těšit.
Dívá se na to opravdu příjemně. S jídlem však roste chuť, a my chceme na podzim ještě pár bodů získat.
