Jenom brněnští náhradníci po jedné z nich během prvního poločasu vybíhali schody a skákali přes švihadla, aby si splnili tréninkové povinnosti, než je trenér po změně stran vypustil na trávník.
V Blažovicích nedaleko Brna zase při zápase Líšně proti Opavě (0:1) hlavní tribunu od zóny hřiště pro jistotu oddělovala plastová páska, aby se lidé nemísili víc, než bylo nutné.
Fotbalisté si vyzkoušeli, jaké to je, nemít k dispozici společnou šatnu na převlečení nebo na taktickou poradu. Zřejmě i vzhledem k tomu, že šlo o testovací duely, nebyla mezi poločasy ani klasická přestávka, ale po krátkém vydechnutí se hrálo dál.
Když se míč zatoulal za postranní čáru, buď si pro něho doběhl některý z hráčů, nebo – jako se to stalo v Brně – se pro něho otočil klubový fotograf. Podavači dostali volno.
„Mrtvá“ atmosféra fotbalu nenahrávala, přesto brněnský trenér Miloslav Machálek řekl: „Pro hráče to bylo po dlouhé době vysvobození. Konečně si mohli zahrát proti soupeři. Jsme rádi, že se vůbec mohlo hrát. My jsme utkání potřebovali. Zápasová kondice je teď velice složitá.“
Zvědavé diváky zahnal jarní déšť pod stříšku
Při mistrovských zápasech přespříští týden už to tak trudný zážitek nebude, několik set fanoušků zřejmě bude na tribuny na první kola vpuštěno. Tohle ale byla příprava, zápasy pouze den po úterním rozhodnutí o opětovném rozběhnutí soutěží.
A tak si úplně stejně jako hráči na zápasovou zátěž zvykaly i pořádající kluby na nové organizační povinnosti. V Brně, aby nepodcenili vůbec nic, přidělili hostím z Uničova sociální zařízení za jednou z tribun, kam obvykle během sezony chodí fanoušci. Na hlavní tribuně posedávali jen roztroušení domácí funkcionáři; spočítat je šlo na prstech jedné ruky. Jinak nebyl v ochozech nikdo.
„Budeme muset být připravení na to, že kulisa bude komorní. To ale nic nemění na tom, že budeme muset hrát tak, aby to mělo parametry jako před lidmi. Ten dvanáctý hráč (fanoušci) tam nebude, ale nedá se nic dělat,“ konstatoval brněnský kapitán Pavel Eismann.
Trochu jiný obrázek se naskytl v Blažovicích. Přece jen tam celek z první ligy nejezdí každý rok, a tak si pár desítek diváků cestu k hřišti našlo. Déšť je pak zahnal po skupinkách pod stříšky, pod deštníky nebo na krytou tribunu. Dění na trávníku převážně mlčky sledovali, než aby fandili.
Na zápalu „domácích“ to negativní stopy nezanechalo, v posledních 20 minutách byli dokonce útočnější. Nakonec ale těsně před koncem inkasovali po dorážce zblízka.
Ještě méně hrobové ticho vadilo Zbrojovce. Do zápasu, prvního po více než dvou měsících, vletěla s takovou chutí, jako kdyby bylo hlediště vyprodané. „Uničov trénuje od pondělka, my ve skupinkách už 14 dnů. To se projevilo. Byli jsme živější, dravější, hráli jsme přímočarý fotbal. V prvním poločase jsme hráli to, co chceme. Druhý poločas jsme hráli fotbal starých pánů,“ hodnotil výkon Zbrojovky její kouč.
Projevila se právě tady absence fanoušků, kteří by hráče ještě povzbudili? „Když šel výsledek za námi, tempo už nebylo takové,“ našel jiné vysvětlení Eismann. „Ale šlo o to, aby se v zápase objevovaly věci, které jsme si řekli. A to se objevovaly. To bylo důležité,“ vyzdvihl.
Postupně se i střelci gólů ze svých úspěchů radovali snad ještě méně, než je v přípravě obvyklé. Po krásné trefě Šimona Šumbery na zadní tyč, kterou zvýšil na 6:0, následoval v 57. minutě pouze obrat domácích borců čelem vzad a výklus směrem k vlastní polovině.
„Člověk pro fanoušky občas něco udělá. Hlavně pro ně se to hraje. Teď to bude bez nich,“ pokrčil rameny Eismann. „Bude to o srovnání hlavy a koncentraci vyloženě jen na výkon. Jsou v zápase takové fáze, kdy člověk už jde na krev a fanoušci z něho dokážou ještě vymáčknout tu část navíc, která je potřeba,“ řekl zkušený obránce.
V některých situacích dokonce střídající borci Brna a Uničova dodržovali více než dvoumetrové rozestupy. Roli však zde sehrála shoda okolností: hosté neměli náhradníků tolik, aby střídačku zaplnili, a domácí střídající muži neseděli pohromadě proto, že pracovali na kondici. Nejen ty, kteří se chystali až do druhého poločasu, ale i vystřídané hráče z první půle čekal vedle zápasového vytížení ještě individuální dril.
Trénovat je potřeba. Druhá liga pokračuje už 26. května.
Emoce budou, věří HlavicaProfesionální fotbalové soutěže v Česku se chystají dohrávat letošní sezonu „anglickým“ modelem dvou zápasů týdně – u druhé ligy to budou úterky a soboty. V této souvislosti se mluví i o tom, že v našlapaném kalendáři budou mít výhodu větší kluby s širšími a silnějšími hráčskými kádry, v nichž bude snadnější hledat náhradu za případně zraněné nebo vykartované fotbalisty. Přestože třeba Líšeň je opakem takových velkoklubů a pracuje s nejmenším rozpočtem ve 2. lize, její kapitán Jan Hlavica věří, že potíže z toho hrozící se jeho týmu týkat nebudou. „Nemyslím si, že budeme znevýhodněni,“ řekl obránce druholigového nováčka, jemuž před restartem patří 8. místo v tabulce FNL. „Máme dostatečně široký kádr, je nás přes dvacet. Těšíme se, že budeme hrát, jsme rádi, že to rozhodnutí padlo, a nevidím u nikoho z klubu obavu, že by se někdo cítil zasažen. Všichni jsou rádi,“ pravil Hlavica před včerejším přípravným utkáním Líšně proti Opavě. Nástrahy vyplývající ze zdvojené zápasové zátěže přesto i Hlavica dobře vnímá. Půjde nejen o únavu ze zápasů, hraných v rychlém sledu za sebou, ale také o regeneraci a přípravu mezi nimi. Do krátkých pauz mezi koly přijde ještě cestování. „Většina kluků s tím nemá zkušenost. Jen pár lidí u nás si prošlo profesionálními soutěžemi, kde třeba hráli vložené pohárové středy. Takových hráčů máme velmi málo,“ uznal Hlavica. Zvládnout však i tohle půjde. „Každý hráč brzy zjistí, jak jeho tělo reaguje. Zvládneme to, ale budeme potřebovat každého člověka,“ vyhlíží. Klíčové bude z jeho pohledu nastavit trénink mezi zápasy tak, aby se mužstvo připravovalo, ale aby se hráči neutahali. Hlavica věří, že Líšeň bude na druhou ligu po více než dvouměsíční přestávce, karanténě a jenom dvou týdnech společného tréninku připravena. „Většina lidí doléčila nějaké bolístky, připraveni jsme a doufám, že to potvrdíme i v soutěži. Není čeho se bát,“ předpokládá. Doufá také, že i když se bude hrát bez diváků nebo jen s několika stovkami fanoušků na tribunách, čímž utrpí kulisa zápasů, emoce ve fotbale zůstanou. „Bez diváků to bude ochuzené, emoce tam ale rozhodně naskočí,“ míní. |
