V jednašedesáti letech ale se životem penzisty smířený není. Někdejší kouč Sigmy, Brna nebo Baníku se zajímavé nabídce nebrání. Zatím však zápasy sleduje jen jako divák, nelíbí se mu kritika české reprezentace a v kondici se udržuje na tenise.
Proč si myslíte, že už další profesionální angažmá nepřijde?
Jsem v důchodovém věku. Sice ještě čekám na nějakou nabídku, o které bych přemýšlel, ale asi žádná nepřijde. Užívám důchodu. Co bude dál, to uvidíme. Kdyby se ozval lepší klub, zvážil bych, jestli jo, nebo ne. A tady ty slabší týmy, takové důchodcovské, to v žádném případě. To bych ještě nevzal. Na to jsem pořád mladej.
Jak si užíváte "důchodu"?
Odpočívám, hraji dvakrát týdně tenis. Čtyřhry mě strašně baví. A užívám si s manželkou volna, bylo teď teplo. Chodím na fotbaly.
Petr UličnýJednašedesátiletý rodák z Kroměříže trénoval celkem v jedenácti klubech, nejvíce se mu dařilo v Sigmě a Brně. Jako hráč působil ve Spartě, Plzni a Olomouci. Na Facebooku mu založili fanklub. |
A občas trénujete fotbalistky Nemilan.
No, to jsem slíbil jednomu manažerovi tady v Nemilanech, že bych jim dělal takového patrona. Měl jsem tréninkovou jednotku. Holky jsem pochválil, ale bylo to pro ně náročné, protože technika u nich není jako u fotbalistů. Bylo to dobré. Nakonec to zvládly.
Předpokládám, že jste na ně byl hodnější než na chlapy.
Byl jsem na ně hodnej, to je jasný. Vždyť to jsou ještě děti.
Jak vás tak poslouchám, pořád čišíte elánem do práce.
Pořád! Nastala situace, kdy si člověk uvědomuje, že se čtyřicet dva roků živím profesionálně fotbalem buď jako hráč, nebo jako trenér. To je hodně let. Svým způsobem mám toho plné kecky, ale na druhou stranu, když už všechno znáte nazpaměť, a máte tolik odkoučovaných zápasů jako já, tak čekám jenom na dobrou nabídku. Ještě bych zamakal a šel do toho. Ale takové ty okresní přebory, jak se říká, že je trenér po šedesátce pak bere, tak to v žádném případě. Já se nervačím při každém zápase, tak proč bych se nervačil na nižší úrovni, rozumíte? Já to neumím brát na lehkou váhu.
Poslední působení v HFK Olomouc vás naplňovalo? Poprvé jste vedl tým až ze třetí ligy.
To bylo hodně náročné. Pod panem Dostálem (majitelem klubu, pozn. red.) jsme uhráli dvakrát druhé místo. Pro mě bylo jasně úspěšné, ale pro něj ne, protože chtěl postoupit. Bylo to i vyčerpávající. Když přijde nabídka, i když já už nevěřím, že by nějaká přišla, protože je hodně mladých trenérů a proč by kupovali starého vlka, přesto se můžou ozvat, zvážil bych to. Nabídka by asi musela přijít někde tady blíž, protože já mám největší úspěchy tam, kde jsem doma – v Olomouci nebo v Brně. Těžko bych si už uměl představit, že bych šel někam k Praze. Ale nikdy neříkej nikdy! Třeba se najde manažer, který řekne: Potřebujeme zkušeného trenéra. Ale opakuji: Je teď tolik výborných mladých trenérů jako Vrba, Hoftych, že tahle doba už je jejich, jako to byla moje doba, když mi bylo kolem čtyřicítky.
Co říkáte na výkony a výsledky české reprezentace?
Ve Skotsku udělala výborný výsledek. Trošku mě mrzí, že noviny píší tak, jako by fotbalu nefandily. To je zlý. V jiných státech se tomu fandí, tady se tomu nefandí.
Jsou podle vás média vůči reprezentaci příliš negativní?
Přesně jak říkáte: negativní. Já jsem vždycky říkal: Musíte psát pozitivně, pozitivně, pozitivně. A zvlášť o národním mužstvu. Přál bych mu, aby postoupilo na Euro.
To já také, ale je trenér Bílek správným mužem pro reprezentaci?
To je od vás nefér! Nemůžete se nikdy ptát kolegy, jako jsem já, zkušený trenér s nejvíce odkoučovanými zápasy, co má s chlapy jako Míša Bílek nebo Jarda Hřebík velmi dobrý vztah. Vážím si jich. Pište pozitivně.
