Už druhým rokem válí v krajském přeboru za Slavoj Koloveč, nejlepší tým soutěže. „Fotbal mě pořád baví,“ svěřil se Došek, který je jinak spolumajitelem fitnessu v Rokycanech, minulý víkend po exhibičním zápase v Chrástu. I letos ukázal sílu a zkušenosti, soupeřům nasázel v sezoně 36 branek a ovládl soutěž Kanonýr MF DNES - v Plzeňském kraji, ale společně s Radimem Holubem, který pálí v ČFL, i v celé republice.
Tomáš DošekNarozen: 12. září 1978 Rodina: má dvojče Lukáše, který také hraje za Koloveč. Fotbal hrála i jejich mladší sestra Kateřina, dotáhla to až do Sparty a české reprezentace. Hráčská kariéra: Stará Role, Přeštice, Viktoria Plzeň, Slavia Praha, Rapid Vídeň, Artmedia Petržalka, Wisla Plock, Zbrojovka Brno, Slavoj Koloveč. Zajímavost: Jen 12 branek mu chybělo, aby vstoupil do Klubu ligových kanonýrů, který sdružuje střelce s více než stovkou branek. |
Šestatřicet branek, to je pořádná porce...
To je jednoduché. Stojím před bránou, párkrát mně to spadne na hlavu a je z toho gól. (smích)
Koloveč už podruhé suverénně vyhrála krajský přebor, ale divizi vždycky odmítla. Co na to říkáte vy hráči?
Velký problém je v tom, že nás je málo. Jezdíme na zápasy třeba ve dvanácti lidech, spousta nás je přespolních. Z Kolovče tady jsou tak tři hráči. Mladým se nechce chodit na fotbal. Kdyby nás bylo víc, tak bychom do divize určitě šli. Ale takhle? Jet sto kilometrů někam do jižních Čech ve dvanácti lidech, to není ideální.
Vy osobně byste ještě měl chuť zahrát si vyšší soutěž?
Já ano. Klidně bych šel i jinam, ale musela by přijít nějaká nabídka.
Neříkejte, že o hráče s takovými zkušenostmi není zájem.
Ale je. Jenže zatím mi volají jen z nižších a nižších soutěží... (úsměv) Nevím proč. Ani nemůžu říkat, odkud se mi ozývají, ale pořád je to níž než krajský přebor.
Angažmá někde v cizině vás už vůbec neláká?
Ani ne. Mohl bych jít do Německa, ale to bych musel dojíždět 300 kilometrů, a to bych doma vůbec nebyl. To jsem rychle zavrhl.
Takže i příští rok budete děsit brankáře a obránce krajského přeboru v dresu Kolovče?
Asi jo. Už jsem se chtěl fotbalu úplně vzdát, ale chybělo by mně to. Pořád mě baví.
V dresu Kolovče...
...a ještě v barvách Brna.
Přiznejte ale - může vás fotbal na této úrovni vůbec uspokojovat? Zažil jste nejvyšší soutěže v různých zemích, nakoukl i do reprezentace...
To je jak kdy. Hlavně musí chtít hrát oba mančafty. A ne jako letos v posledním kole, kdy jsme přijeli do Stoda, který potřeboval bodovat, aby se zachránil. Dali hned z úvodního výkopu míč brankáři a v deseti lidech se postavili na velké vápno. Vůbec nechtěli hrát. To je pak těžké, ale zvládli jsme to. (Koloveč vyhrála 7:2 - pozn. aut.) Ale na druhou stranu, některé zápasy mají vážně dobrou úroveň.
Když jsem s vámi dělal první rozhovor v roce 1999, tak jste zrovna přestupoval s bratrem Lukášem z topící se Plzně do Slavie. Napadlo vás, že se jednou v těchto klubech může situace obrátit?
To jsem si vůbec nedokázal představit. A asi nikdo. Zvlášť po tom, co Slavia hrála Ligu mistrů a získala dva tituly. Ale lidi, co tam jsou, se o to takhle starají...
Zajedete se občas do Edenu podívat na ligu?
Naposledy jsem tam byl na podzim. Na jaře už ne, ale ono je to i tím, že se nám zápasy často kryjou. V zimě jsme ale s bráchou byli na hokeji, když ještě Slavia hrála o play-off.
