"Tenkrát jsem se prostě ukopl," směje se autor gólu, jehož věk se mezitím zdvojnásobil. Dnes je mu šestatřicet a dávno se fotbalem neživí. Kvůli vleklým zdravotním potížím musel s vrcholovým sportem skončit už ve 24 letech.
A co dělá? Vrátil se na základní školu. Doslova.
Ovšem nikoliv do lavic. Třetím rokem se stará o chod 7. základní školy v Mladé Boleslavi, pracuje v ní jako školník. "Paradoxně je to škola, v níž jsem vyrůstal. Takže jsem se opravdu do ní vyloženě vrátil. Ale dnes je samozřejmě novější, mnohem lépe vybavená," upozorňuje.
Jaroslav Kamenický (vpravo) jako futsalový reprezentant.
S další fází modernizace má Jaroslav Kamenický napilno zrovna tento týden. "Musím rozdělat ve třídách staré tabule. Instalujeme místo nich nové, interaktivní," popisuje. Ještě než začal pečovat o školu s osmi stovkami žáků, fungoval Kamenický pět let jako sekretář fotbalistů Mladé Boleslavi a poté dělal mistra ve firmě, která externě dodává pro boleslavskou automobilku.
"Jenže pak přišla krize, začalo se propouštět a já jako jeden z nejmladších přišel na řadu," vypráví.
Současné zaměstnání nepřechvaluje, ale ani nezatracuje. "Je to práce jako každá jiná," říká tak trochu obecně. Každopádně mu ale dává volnost pro jeho celoživotní vášeň - sport.
Kamenický mu věnuje veškerý volný čas. Velký fotbal kope za rezervu Dobrovice v mladoboleslavském okresním přeboru, k tomu hraje krajský přebor futsalu za MBV Mladá Boleslav a navíc ještě trénuje minižáky v boleslavském klubu Akuma.
"Tam dělám i funkcionáře. Společně s dvěma dalšími kolegy prakticky řídíme chod klubu," podotýká Kamenický.
Žádné velké sportovní cíle už si nedává. V minulosti dosáhl na futsalový mistrovský titul s bakovskými Slavíky, s českou reprezentací se podíval na světový i evropský šampionát, stal se futsalistou roku.
Teď už si přeje jen pevné zdraví. "Před jedenácti lety mi zjistili cukrovku, byl jsem na třinácti operacích s koleny. Takže sport už je pro mě opravdu jen zábava, nikam se neženu," říká Jaroslav Kamenický.
