Sestup definitivně stvrdila porážka 0:5 v Pardubicích ve 25. kole, reálně ale bylo rozhodnuto dříve. Kdy vás napadlo, že už sezona nepůjde zachránit?
Strašně nás srazila porážka 2:7 ve Varnsdorfu ve druhém jarním kole. První zápas se nám doma podařilo vyhrát, tým začal věřit, že ještě může hrát o záchranu. A hned vzápětí dostal takovou ránu. Tušil jsem, že je zle.
Dříve ne? Třeba po konci podzimu, během něhož prostějovský nováček získal pouze šest bodů a na záchranu ztrácel sedm?
Podzim rozhodně nebyl podle našich představ, ale pořád jsem přemýšlel i o tom, že jsme měli hodně smůly. S Varnsdorfem nás doma popravil vlastní gól, ve Frýdku přišli kluci o vítězství ve třetí minutě nastavení. S Táborskem nás připravila o bod penalta v 91. minutě, po které rozhodčí utkání dostal stopku na čtyři zápasy. Bez těchto ztrát mohlo být hodně věcí jinak. Prostě jsem věřil, že na jaře se ještě můžeme o záchranu poprat.
Proto došlo v kádru k velkým změnám?
Snažili jsme se sestavu posílit. Pomoci realizačnímu týmu, oživit kabinu. Podle výsledků to nestačilo, i když si nemyslím, že bychom měli horší tým než třeba Vítkovice. A ty měly po podzimu taky šest bodů a teď mají pouze dvoubodovou ztrátu na 14. místo a reálnou šanci na záchranu.
V čem je tedy mezi vámi a Vítkovicemi rozdíl?
Ve výsledcích. Nejme schopni bodovat, navíc dostáváme takové nálože. Kdo zápas nevidí, tomu se to ani nedá vysvětlit. Stačí připomenout poslední zápas s Českými Budějovicemi. Hrajeme naprosto vyrovnaný poločas a v poslední minutě dostaneme gól. Z výkopu hostujícího brankáře vyrobíme faul na penaltu. To je neuvěřitelné. Pak se rozsypeme a prohrajeme rozdílem třídy. Nám se to stává opakovaně, jiným ne. Je to i tím, že hodně hráčů je poprvé ve druhé lize.
Po porážce v Pardubicích, která vás definitivně poslala do třetí ligy, klub vyměnil trenéra a tým vede Radim Weisser. Má to vůbec nějaký smysl?
Z hlediska sestupu proběhly změny opravdu pět minut po dvanácté. Ale hlavně venku jsme prohrávali příliš velkým rozdílem, nový impulz byl zapotřebí. Nejen kvůli výkonům v závěru sezony, ale i vzhledem k příštímu ročníku.
Když mluvíte o budoucnosti, jaká bude ta prostějovská?
Třeba z pohledu kádru docela zajímavá. V týmu je šest hráčů na hostování a myslím, že všichni se vrátí do mateřských klubů. I nám se vrátí kluci, kteří hostovali třeba v moravskoslezské lize. Z tohoto pohledu nás čekají poměrně divoké měsíce.
A jaké budou ambice klubu?
Rozhodně teď nebudu vykřikovat, že se chceme hned vrátit. Potřebujeme postavit soupisku, získat aspoň dva opravdu nadstandardní fotbalisty. Přáním bude hrát na špici do pátého místa. S tím, že po podzimu si řekneme, jestli můžeme reálně útočit na čelo tabulky.
