"Byla to výjimečná sezona, a když jsme jich před posledním kolem měli 58 a postup ne, byli jsme zklamaní," uvedl hradecký kouč.
Zadostiučiněním vám ale může být, že jste stejně postoupili.
Neberu to jako zadostiučinění, ale jako splněný cíl. A strašně důležitý, protože rozdíl mezi první a druhou ligou je pro nás velký rozdíl. Ať už se týká záležitostí kolem stadionu, rozpočtu s ohledem na sponzory či získáváním perspektivních hráčů nejen z Hradeckého, ale i z Pardubického kraje.
I vzhledem k počtu bodů, které jste museli získat, to na vás musel být velký tlak.
Byl na všechny. Už proto, že postup se bral jako samozřejmost a nepostup jako velký neúspěch.
Dotáhli jste ho posledním kole v derby v Pardubicích, jaký to byl zápas?
Těžký v tom, že jsme brzy věděli, že musíme vyhrát. Takže jsme o poločase hráčům dali příslušné pokyny a šli do maximálního rizika.
"Postup se bral jako samozřejmost a nepostup jako velký neúspěch." |
Přesto jste dlouho nemohli gól dát. Proč?
Hned na začátku jsme nevyužili dvě velké šance a pak jsme se nemohli prosadit v koncovce. Proto jsme v 70 minutě poslali na hrot obránce Rolka, chtěli jsme hru maximálně zjednodušit.
Gól ale stále nepřicházel, připravovali jste, čím to zlomíte?
Nějaké varianty jsme měli, ale nebyl příliš důvod něco měnit. Hra se nám dařila, většinou se hrálo jen na polovině soupeře, takže jsme jen vyměnili Shejbala, kterého chytaly křeče, za Čermáka. Bylo ještě relativně dost času, gól mohl padnou klidně v 92. minutě. Naštěstí padl dřív.
Jak jste se cítil po posledním hvizdu rozhodčího?
Úlevu, že jsme splnili povinnost, která se od nás očekávala. A také z toho, že si moc neumím představit, co by s našimi fanoušky udělalo, kdyby se nám to právě v Pardubicích nepovedlo.
Vy jste si prý v tu chvíli neodpustil gesto vůči pardubické lavičce. O co šlo?
Nerad bych to nějak rozváděl, ale stát se to nemělo a Pardubicím jsem se omluvil, bylo zbytečné.
Z čeho vzniklo?
Trochu emoce z toho, co předcházelo. Už na podzim jsme z Pardubic cítili averzi, že do ligy třeba kvůli stadionu nepatříme, teď se to opakovalo, jeden hráč otevřeně řekl, že nám postup nepřeje. V samotném zápase klasika: když jsme potřebovali dát gól, tak podavači podávali míče víc než pomalu, když jsme ho dali, tak to bylo obráceně. Ale bylo to zbytečné.
Je sice jen pár hodin po postupu, ale už víte, jak bude tým vypadat pro první ligu?
Netajíme, že někteří hráči přijdou. Zůstanou ti, kteří nás přesvědčili, že jsou odolní i psychicky, což bylo letos důležité a stejně bude i v lize.
Co Marek Kulič, budete ho přemlouvat, aby zůstal?
Sedneme si a budeme o tom mluvit, co nejdřív se ho na to zeptám. Marek má domluveno, že až ztratí chuť hrát, bude v klubu trénovat, má co hráčům dát. Pokud se ale bude cítit, budu s ním počítat.
