Usedl jste na židli bývalého ředitele. Máte proto i větší pravomoc než sportovní ředitel Philipp?
Takhle to já neberu, ani se nehodlám povyšovat nad ředitele Philippa. Je to zkušený funkcionář, od kterého se já mohu jenom učit. Ale je mi jasné, že moje práce bude závislá na sportovních výsledcích. Mojí starostí je především ekonomické zajištění klubu, nechci neustále telefonovat do Itálie, aby nám majitelé poslali peníze. Na chodu klubu se musí podílet i region, i když klobouk dolů před plzeňským magistrátem, který se o sportovní areál příkladně stará.
Co rozhodlo, že jste vyměnil ředitelský post v Bohemians za plzeňský?
Plzeň je mi stále blízká, vyučil jsem se ve zdejším pivovaru, hrál fotbal za Lokomotivu. Také proto zde mám hodně známých - kamarádi z mládí mi už telefonovali. Navíc já jsem se v Praze dobře necítil. Stále mi dělalo potíže se orientovat v pražských ulicích, když končil týden, nabral jsem směr Jižní Čechy.
Co všechno se teď ve vašem životě změnilo?
Bylo těžké se rozhodnout. V Bohemce jsem spolupracoval s Antonínem Panenkou, toho zde mít nebudu. Pokud jsem přišel s bývalým internacionálem kamkoliv na jednání, bylo všechno snažší. Proto si musím i v Plzni najít či vytipovat podobného člověka. Jedním z prvních jmen, které mne napadá je Zdeněk Michálek, jedna z legend plzeňského fotbalu, se kterým budu určitě spolupracovat. Já se ale práce nebojím, i když dobře vím, že to v Plzni budu mít hodně těžké. Vlastně nemám ještě ani potřebný věk, ještě mi nenarostly ty správné ředitelské vousy.
Jedním z úkolů, které máte, je dostat Viktorii do první ligy. Bude to těžké?
Jedenáct bodů, které Viktoria na České Budějovice a Mladou Boleslav ztrácí, není až tak hrozivý odstup. Každý zápas se hraje o tři body a v takovém systému je možné ledacos, i favorité mohou klopýtnout. Byl bych velice rád, kdyby nám vyšel záměr postoupit. Pokud se nám podaří mužstvo dobře posílit, jsem přesvědčený, že se budeme o postup prát až do posledního kola.
Má nyní Viktoria Plzeň dostatek peněz na získání vytipovaných posil?
Klub je na tom dobře, ale netvrdím, že se můžeme srovnávat s předními ligovými kluby. Zastávám názor, že v českém fotbale není příliš mnoho peněz. Je sice pravda, že každý žádá za hráče astronomickou částku. Mám však zkušenost, že když se platí jak se říká na dřevo, vždy k dohodě dojde.
Co všechno v plzeňské Viktorii hodláte přebudovat?
Sekretariát klubu je personálně příliš veliký, tak početný ho má málokterý prvoligový klub. Preferuji hodně vykonané práce s menším počtem lidí. Navíc je tak i lepší šance dobré kontroly. O personálním obsazení mám určitou vizi, ale zatím nechci předbíhat události. K zeštíhlení vedení klubu ale zcela určitě dojde. Ale tím nechci nikoho strašit.
Prý jste se rozhodl, že začnete i s bouráním?
Monumentem plzeňského stadionu je krásná tribuna, ale nejhorší místnost která v ní je, je kabina hráčů. Vím, že je zde obtížné cokoliv bourat. Kabina se musí rozšířit. Hráči, od kterých hodně chceme, musí mít pohodlí i komfort. Budu proto bojovat aby se jejich podmínky zlepšily.
Takhle to já neberu, ani se nehodlám povyšovat nad ředitele Philippa. Je to zkušený funkcionář, od kterého se já mohu jenom učit. Ale je mi jasné, že moje práce bude závislá na sportovních výsledcích. Mojí starostí je především ekonomické zajištění klubu, nechci neustále telefonovat do Itálie, aby nám majitelé poslali peníze. Na chodu klubu se musí podílet i region, i když klobouk dolů před plzeňským magistrátem, který se o sportovní areál příkladně stará.
Co rozhodlo, že jste vyměnil ředitelský post v Bohemians za plzeňský?
Plzeň je mi stále blízká, vyučil jsem se ve zdejším pivovaru, hrál fotbal za Lokomotivu. Také proto zde mám hodně známých - kamarádi z mládí mi už telefonovali. Navíc já jsem se v Praze dobře necítil. Stále mi dělalo potíže se orientovat v pražských ulicích, když končil týden, nabral jsem směr Jižní Čechy.
Co všechno se teď ve vašem životě změnilo?
Bylo těžké se rozhodnout. V Bohemce jsem spolupracoval s Antonínem Panenkou, toho zde mít nebudu. Pokud jsem přišel s bývalým internacionálem kamkoliv na jednání, bylo všechno snažší. Proto si musím i v Plzni najít či vytipovat podobného člověka. Jedním z prvních jmen, které mne napadá je Zdeněk Michálek, jedna z legend plzeňského fotbalu, se kterým budu určitě spolupracovat. Já se ale práce nebojím, i když dobře vím, že to v Plzni budu mít hodně těžké. Vlastně nemám ještě ani potřebný věk, ještě mi nenarostly ty správné ředitelské vousy.
Jedním z úkolů, které máte, je dostat Viktorii do první ligy. Bude to těžké?
Jedenáct bodů, které Viktoria na České Budějovice a Mladou Boleslav ztrácí, není až tak hrozivý odstup. Každý zápas se hraje o tři body a v takovém systému je možné ledacos, i favorité mohou klopýtnout. Byl bych velice rád, kdyby nám vyšel záměr postoupit. Pokud se nám podaří mužstvo dobře posílit, jsem přesvědčený, že se budeme o postup prát až do posledního kola.
Má nyní Viktoria Plzeň dostatek peněz na získání vytipovaných posil?
Klub je na tom dobře, ale netvrdím, že se můžeme srovnávat s předními ligovými kluby. Zastávám názor, že v českém fotbale není příliš mnoho peněz. Je sice pravda, že každý žádá za hráče astronomickou částku. Mám však zkušenost, že když se platí jak se říká na dřevo, vždy k dohodě dojde.
Co všechno v plzeňské Viktorii hodláte přebudovat?
Sekretariát klubu je personálně příliš veliký, tak početný ho má málokterý prvoligový klub. Preferuji hodně vykonané práce s menším počtem lidí. Navíc je tak i lepší šance dobré kontroly. O personálním obsazení mám určitou vizi, ale zatím nechci předbíhat události. K zeštíhlení vedení klubu ale zcela určitě dojde. Ale tím nechci nikoho strašit.
Prý jste se rozhodl, že začnete i s bouráním?
Monumentem plzeňského stadionu je krásná tribuna, ale nejhorší místnost která v ní je, je kabina hráčů. Vím, že je zde obtížné cokoliv bourat. Kabina se musí rozšířit. Hráči, od kterých hodně chceme, musí mít pohodlí i komfort. Budu proto bojovat aby se jejich podmínky zlepšily.
